El
EI má příbuzná slova v dalších semitských jazycích a označuje božstvo v nejširším slova smyslu, pravdivém či falešném, nebo dokonce různé zpodobeniny bohů (Gn 35,2). Protože má obecný charakter, je často spojováno s blíže určujícím adjektivem nebo predikátem. Napě. v Dt 5,9 čteme: ,Já Hospodin (Jahve) jsem tvůj Bůh (lóhim), jsem Bůh (el) žárlivě milující", nebo v Gn 31,13 ,Já jsem Bůh (el) i z Bét-elu". Na tabulkách z Ras Šamra je nicméně EI vlastním jménem, pojmenováním kenaanského "nejvyššlho boha", jehož synem byl Ba`al. Plurál oď el je "lóhim a pak se překládá jako ,,božstva" (ale viz níže). Mohou jimi být pouhé napodobeniny z kamene a dřeva (Dt 4,28), anebo imaginární bytosti, jež zobrazuji (Dt 12,2).Eljón, El Eljón
'El 'eljón, "nejvyšší Bůh" byl Boží titul, který používal Malkísedek.Eljón se vyskytuje v Nu 24,16 i na dalších místech. V Ž 7,17 se objevuje v kombinaci s Jahve a v Ž I8 14 v přirovnání. Viz také aram. plurál 'el'ónin v Da 7,22.25; v aramejštině knihy Daniel je ekvivalentem hebr. 'eljón výraz 'illájá (např. 4,17; 7,25).Elohim
Přestože se jedná o plurál ( "lóhim), může se slovo Elohim překládat jednotným číslem a v tom případě označuje jednu nejvyšší božskou bytost. Jedná se o obecné jméno a tento pojem zahrnuje vše, co patří ke konceptu božství v protikladu k člověku (Nu 23,19) a ostatním stvořeným bytostem. Hodí se k označení kosmických a celosvětových vztahů (Gn 1,1), protože existuje jen jeden nejvyšší a pravdivý Bůh a ten je osobou. Toto jméno se blíží vlastnímu jménu, přičemž neztrácí svůj obecný a pojmový charakter.Eloah
Toto slovo ( "lóah) je singulárovýn tvarem od "lóhim, a má stejný význam jako 'ěl. Ve SZ se především vyskytuje v poezii (např. Dt 32,IS.I7; nejčastěji v Jóbovi). Odpovídajícím aram. slovem je "láh.Jahve
V českých překladech se obvykle překládá jako Hospodin. Slovo Jahve vzniklo následujícím způsobem: Původní hebr. text neobsahoval samohlásky a v té době byl "tetragram" JHWH natolik posvátný, že se nevyslovoval. Při čtení se nahrazoval výrazem '°dónáj = můj Pán. Kombinací samohlásek tohoto slova se souhláskami JHWH vzniklo "Jahve", tvar, o němž máme první důkazy z 12. st. po Kr. Výslovnost Jahve podporují transliterace tohoto jména do řečtiny v rané křesťanské literatuře ve formě iaúe (Klement Alexandrijský) nebo iabe (Theodoret; v té době se ř.b vyslovovalo jako v). Toto jméno je bezpochyby spojeno s hebr. hájá (= být) nebo spíše s variantou a ranější formou jeho kořene háwá. Nedá se však považovat za nedokonavý vid tohoto slovesa; slovesu nepředchází konjugace hifilu, které by se takový tvar dal pouze přisoudit; a imperfektum kalu by nemohlo mít v první slabice samohlásku a. Jahve musí být považováno za pravé substantivum, ve kterém kořenu hwh předchází preformativní j. Viz L. Koehler a W. Baumgartner, Lexicon in Veteris Testamenti Libros, 1958, str. 368n; také L. Koehler, Vom Nebrdischen Gexikon, 1950, str. 17n. V úzkém smyslu slova se dá říci, že Jahve je jediné Boží , jméno". V Genesis se všude slovo šém (= jméno) spojuje s Boží bytostí, jejíž jméno je Jahve. Když Abrahám nebo Izák postavili oltář, "vzývali Hospodinovo jméno" (jméno Jahve) (Gn 12,8; 13,4; 26,25). Jahve byl především Bohem praotců; čteme o ,.Jahvem, Bohu (Elohim) Abrahámovu", potom o Bohu Izákovu a nakonec se objevuje jméno "Jahve, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův" - odpovídá to tedy tomu, co znamená Elohim: "to je navěky mé jméno" (Ex 3,15). Proto je Jahve na rozdíl od Elohim vlastní jméno, jméno osoby, přestože tato osoba je božskou bytostí. Jako takové má jméno své ideové pozadí. Označuje Boha jako osobu, a tak jej přivádí do vztahu s dalšími, lidskými osobami. Přibližuje Boha k člověku; Bůh promlouvá k praotcům, jako by mluvil s přáteli. Studium pojmu *"jméno" ve SZ nám odkrývá, jak mnoho toto slovo v hebr. znamená. Jméno není jen označením, ale charakterizuje osobnost toho, kdo je nosi. Může být odvozeno od okolností, které doprovázely jeho narození (Gn 5,29), nebo odrážet charakter člověka (Gn 27,36). Když člověk označí svým ,jménem" určitou věc nebo člověka, spadají tito pod jeho vliv i ochranu.Jahve Elohim
Tato dvě slova jsou spojena ve vyprávění Gn 2,43,24, ale v rozhovoru mezi Evou a hadem je použito samotného "Elohim". Pokud by vyprávění o Edenu mělo souvislost se sumerským originálem, mohl jej z Uru přinést Abraham. Tím by se pak dalo vysvětlit, proč je pojmenování v těchto dvou kapitolách odlišné od kapitol, které předcházejí i následuji.Vztah mezi jmény El, Elohim a Jahve
Je třeba zvážit, v čem se použití těchto třech slov shoduje a v čem naopak liší. Každým z nich je v určité situaci označen Bůh, avšak v žádném případě je nelze ztotožnit nebo zaměňovat. Ve vyprávění Gn 14, kterou mnozí považuji za pravdivý obraz situace na počátku 2. tis. př. Kr., se dočteme, jak se Abraham setkal s Malkisedekem, knězem ,,él éljón" (= Boha Nejvyššího). Zde máme Malktsedekovo "jméno" nebo titul podle Boha, jemuž sloužil: Bylo by jednoznačně chybou nahradit él eljón výrazem "Elohim" nebo "Jahve" (Gn 14,18). Malkisedek žehná Abrahamovi ve jménu "ěl éljon", jemuž patří nebesa i země", a tak deformuje El é jón jako Boha Nejvyššího (14,19n).Boží zjevení Mojžíšovi
Když se Bůh zjevil Mojžíšovi v hořícím keři, byla to jedna z nejpůsobivějšich a nejpřesvědčivějších událostí v Bibli. Po úvodních slovech se Bůh představuje slovy: ,Já jsem Bůh (Elohim) tvého otce..." (Ex 3,6). To předpokládá, že Mojžíš bude znát jméno Boha svého otce. Když Bůh oznámí svůj záměr vysvobodit Izrael Mojžíšovou rukou, začne se Mojžíš zdráhat a vymlouvá se. Ptá se: ,AŽ se mně však zeptají, jaké (mah) je jeho jméno, co jim odpovím?" (Ex 3,13). Při normální otázce na jméno by se použilo zájmeno mi; slovo mah připravuje odpověď, která následuje a objasňuje význam ("jaké?") či podstatu jména. To pomůže při vysvětlení odpovědi "Jsem, který jsem" ('ehjé '°šer 'ehje'. A řekl: "Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám" (Ex 3,14). Mojžíš v tom neviděl, že by mu Bůh oznamoval nové jméno, ani se tomu "jméno" neříká, je to jen vnitřní význam jména, které Mojžíš znal: Jde zde o slovní hříčku: ,Jahve" je interpretováno jako éhjé. M. Buber překládá: "Budu, který budu" a vysvětluje tato slova jako zaslíbení Boží moci a neustálé přítomnosti pro svůj lid v příběhu vysvobozeni (Moses, str. 39-55). Pravděpodobnost tohoto pojetí naznačuje i pokračování textu: "Posílá mě k vám Jahve, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův. To je navěky mé jméno" (v. 15). Nejdříve je uveden plný obsah jména a až potom následuje jméno samotné.l. 'El 'Olám
V Berr-šebě zasadil Abraham tamaryšek a vzýval tam jméno Jahve,/el olam/Gn 21,33.Zde je Jahve jménem po němž následuje charakteristika - Bůh věčný-el-Elohe-Jisráel
Když přišel Jákob k Šekemu koupil díl pole a postavil tam oltář který nazval el-Elohe-Jisráel/Gn 33,20/bůh je bůh izraele.Tímto způsobem připomíná své setkání s andělem na místě které nazval peníel /gn32,30/jahve - jir e
V gn 22 když posel boží ukázal na berana jako na náhradu za Izáka pojmenoval Abrahám toto místo Jahve jir e=Hospodin vidíJahve-nissi