Ludvik Granadský.
Papež Řehoř XIII. list Ludvíku Granadskému :
,,Jelikož spisy tvoje s prospěchem četlo, tolik synů jsi Kristu zplodil a tím jsi prokázal
lidstvu mnohem větší dobrodiní, než kdybys slepým zraku a mrtvým života na bohu byl
vyžádal. "
Narodil se v roce 1504 ve španělském městě Granadě, podle něhož obdržel příjmení. Jeho
rodiče byli velmi chudí, ale zbožní. Již od mládí se vyznačoval bystrým rozumem a vroucí
zbožností. Rodiče se snažili jej dostat na školy, aby se mohl stát duchovním. Měli štěstí, že
si jejich syna všiml šlechtic ,,Mondechara". Tato podpora byla vítána, zvláště když
Ludíkovi zemřeli rodiče. To mu bylo čtrnáct let. S jeho pomocí pak vystudoval na vysoké škole
v Malladoliku. Navrátil se do sého rodného města, kde se seznámil s řádem sv.Dominika. Členové
řádu byly uchváceni jeho ostrovtipem, učeností a zbožností, že jej křesťanským Ciceronem
nazvali a do svého řádu přijali. Jeho životopisech vypravuje, že za celou dobu nepřestoupil
řád a zbožně se choval, že byl příkladem pro všechny, kdož jej poznali. Vyučoval a kázal
s takouvou horlivostí a zalíbeností, že když se obnovoval klášter nedaleko města Korduby,
stal se jeho předtaveným. Zde sepsal knihu :,,O motlitbě a vnitřním rozjímání."
Na sněmu měl při otevření tak plamenou a horlivou řeč, že vojvoda z Mediny Sibonie
jej poprosil, aby šel na jeho dvůr. Ludvik velice přemýšlel zda to má přijmout, ale
nakonec toto přijal a založil v sídelním městě vojvodství Badajoze klášter. Zde
také sepsal svou nejlepší knihu: Vůdce hříšníků."
Jeho pověst se tak roznesla, že byl povolán kardinálem Jindřichem, synem portugalského
krále Emanuela, do Emory v Portugalsku na svou arcibiskupskou stolici. Zde kázal s takovým
nadšením, že byl povolán do portugalské provincie, kde byl zvolen provincialem. Kateřina
, portugalská královna, chtěla mu dát biskupství Visevské, ale on jej nepřijal, neboť
chtěl žít skromně podle příkladů svatých mužu jeho řádu. Královna to pochopila, ale
zanedlouho mu znovu nabídla biskupství bragaiské, ale on jej znovu nepřijal a namísto
sebe doporučil Bartoloměje od sv. mučedníků. Královna, ač nerada, toto jeho odmítnutí
přijala a za biskupa provolala Bartoloměje. Roku 1561 královna předala království
svému synu Jindřichovi a tomu se stal Ludvík pravou rukou. Při pobytu byl velice činný
a vydal spoustu spisů:
Kázání na celý rok.
Sbírka sbírka o motlitbě a rozjímavém
životě
Postní kázání
úvaha o pokání
Sbírka mravních citací ze spisů mudrců
pohanských
Pamětní knihu křesťanského života
přeložil spisy Tomáše Kempenského
sbírku povídek z písma sv.
Sepsal životy svých vrstevníků: arcibiskupa Bartoloměje, karnidála
Jindřicha aj.
Dostal pochvalné psaní od tehdejšího papeže Řehoře XIII:
,,Svému roztomilému synu Ludvíkovi Granadskému, řádu kazatelskému Řehoř XIII.
Rozmilý
synu! Pozdravení tobě vzkazujeme s požehnáním apoštolským.
Tvá každodenní a neustálá
snaha, abys lidi od nepravosti odvrátil i k dokonalosti uvedl, byla nám vždy milá, těm
pak, kteří jak svého vlastního, tak též svých bližních spasení vroucně dbají i horlivosti
pro čest a slávu boží planou, vždy potěšitelná a spasitelná. Mnoho jsi kázal a mnoho
knih vydal, plných spasitelného učení a vroucí nábožnosti; a takto neustáváš působnosti
co den a přičiniti se, abys Kristu získal tolik duší, co můžeš, i přítomných, i vzdálených. Upřímně
se těšíme z ovoce tak utěšeného na tobě i na jiných. Neboť tolikož lidí z kázání tvých
prospěch mělo, nic však nepochybujeme, že jich bylo a jest posud množství znamenité, tolikož
synův jsi Kristu duchovně zplodil a jim dobrodiní prokázal mnohem větší, nežli,kdybys
byl slepým zraku, mrtvým života na bohu byl vyžádal. Neboť mnohem více prospěje ono
věčné světlo a život blažený znáti a po něm v bohabojnosti a svatosti toužiti, nežli
pozemským zbožím oplývati a v rozkoších světských se kochati. Sám sobě pak jsi mnohonásobnékoruny
získal, ani jsi celý se vší láskou a vroucností takovému ze všech nejspanilejšímu snažení
věnoval. Kráčej tedy dále, jak jsi započal a posud jsi zachoval a vzdej se celým srdcem
svatému tomuto snažení a dokonej díla započatá/došlo nám totiž, že jsi mnohá započal/a,
vydej se na světlo k uzdravení nemocných, k posilnění slabých, k potěšení zdravých a
silných, k oslavě církve jak bojující, tak vítězné. "
Ludvík si sice vážil chvály, avšak bránil se jí. Nemohl se však vyhnout úctě, kterou
mu knížata a králové vzdávali. Často se ptali na jeho rady v domění, že jako muž ctnostný
a svatý má boží vnuknutí. Tehdejší papežský vyslanec u královského dvora portugalského, blízký
příbuzný sv. otce Pia V. též vroucí úctu k němu měl. S radostí mu chtěl oznámit, že
papež ho hodlá povýšit na kardinála. Ludvík byl tou zprávou zaskočen, prosil boha, aby
upoutal papežovu pozornost na jinou osobu. Přestože boha prosil velmi vroucně, vydal
se do Říma, aby papeže přesvědčil. Takovou měl víru v boží prozřetelnost. Všechen svůj
čas věnoval motlitbám, rozjímání a studiu. Vedl přísně asketický život, který skončil
roku 1588 ve věku 84.
ateismus
mail