---

Je náboženství přirozené?
Na světě je spousta lidí, kteří mohou být rozděleni do skupin podle mnoho hledisek, ať z hlediska národnostního, hlediska svého zaměření nebo hlediska náboženského.
Lidstvo lze rozdělit na tři základní skupiny:
1 - Ti, co věří v boha
Je mnoho bohů a jednotnost těchto lidí je jen ve víře v toho svého boha.
2 - Ti, co věří v přírodu
Čili ateisté, mezi než se řadím i já. Nevěříme v boha, ale v člověka.
3 - Ti, kterým je to jedno.
To jsou ti ostatní, kteří věří v sílu peněz nebo jen potřebu přežít.
Křesťané rádi s oblibou tvrdí, že vztah k bohu je dán každému z nás. Já jsem vyjímka. Bůh mi nic neříká a nevěřím v něj. Víra je v lidském životě nutná. Jde jen o to, kam se naše víra obrací. Jsem však toho názoru, že víra je osobní vztah každého z nás. A na každém z nás je jaký najde cíl své víry. Cesta, která vede k nalezení víry, je těžká. Už proto, že objekt naší víry je ve většině případech něco, co náš rozum nechápe. Hledání tohoto objektu je věčné tak, jako lidstvo samo. Někdo objekt své víry najde, někdo jej najde a pak opustí a někdo jej nikdy nenalezne. Každy však musíme najít cestu. Závisí na nás, ale i na okolnostech, které neovlivníme, zda tato naše cesta bude uspěšná či nikoliv. Přeji všem, ať naleznou to, co hledají, ať je to bůh, člověk, peníze nebo něco jiného.
Náboženství je osobní vztah, nikoliv vztah, který je vystavován na odiv. Na druhé straně , kdyby na úsvitu křesťanských dějin všichni lidé následovali křesťany v jejich pohlavní čistotě, nebyli bychom tady a planeta země by byla bez lidí. Pokud by bůh nestvořil jiné lidi, kteří by nebyli tak bláhoví. Není i toto důkaz, že náboženství není takové, jaké je prezentováno? Následuj boha svého a budeš spasen. Že při tom někdo zemře?
Klid duše a mír těla
Základem křesťanského učení je láska a víra v boha - Krista. Právě tato víra v lásku je dle mínění mnoha křesťanů příčinou klidu a míru jejich duší. Nenaleznou-li však klid v životě, svedou to na ďábla či na bezbožné ateisty. Jejich klid a mír došel až tak daleko, že někteří skončili na hranici či v žalářích. Tyto mučedníky pak prohlásili za svaté. Avšak nevinní lidé, kteří zahynuli pro dobrotu a čitotu víry byly zapomenuti. Je opravdu nutné uvěřit, abychom nalezli klid?
Každý člověk najde klid v něčem jiném. Někdo v rodině, alkoholu, jiný v životě samém. Někdo nenajde klid celý život, i když se o to snaží. Kdepak je spravedlnost lidská?
Pak jsou zde lidé, kteří hledají klid a mír v náboženství.
Každý z nás hledá svůj klid, svůj mír. Nalezneme-li jej, jsme šťastni a dojdeme klidu. Nenalezneme-li jej, hledáme dál nebo rezignujeme. Pak nám je dobré každé pohlazení a to je ta dobrá živná půda pro náboženství či sekty.
Co přináší křesťanství.
S oblibou se tvrdí, že evropská a snad i světová kultura stojí na křesťanství. Již se zcela opomíjí fakt, že jakýkoliv jiný názor byl zakázán a tvrdě potlačován. Církev měla takovou moc, že i státní aparát nedělal věci bez jejího svolení.¨Křesťanství vládlo Evropě, a tak je zcela logické, že i kultura byla pod vlivem křesťanů. Jistě, v mnoha evropských městech lze vidět skvosty architektury. Ale je zde jedna věc, kdyby všechna práce a energie daná do kostelů, katedrál byla dána na rozvoj, kde bychom byli? Jistě, teď mnoho z vás to pokládá za jakousi ránu pod pás. Jak mohu říci, že kostely a katedrály jsou zbytečné, vždyť stavitelé těchto skvostů to dělali jistě rádi. Jenže mnozí stavitelé komunistických skvostů stavěli taky rádi.
Každý dobrý bohabojný křesťan jistě potvrdí, že bůh je pravda láska a světlo. Proti bohu se postavil Satan, který je tmou, nenávistí a lží. Přelstil lidstvo v ráji a je příčinou toho, že člověk jako takový ztratil milosrdenství boží. Pláč lidský rozléhal se na této zemi, a tak bůh seslal svého jediného syna, aby tento svět spasil.
Nekonečný vesmir a mravni síla lidstva je to, co bychom měli chránit rozvíjet a hýčkat. Měli bychom chránit lidi, kteří si dokážou stát za svým slovem a jsou schopni nest důsledky svých činů. Lidstvo by nemělo tolerovat ty, kteří něco učiní a pak se kají ze svých činů proti lidskosti, jako to mnohokrát předvedla církev zvaná svatá katolická. Je mnoho cest, které lze následovat, je mnoho pravd, které lze hlásat. Nedělám si nárok, že má pravda je ta pravá, ale je má. Lidstvo čas od času stojí na křižovatce jak dál. Je na moudrých a mocných, kam pohnou kolo dějin. Mockrát lidstvo zvolilo špatnou cestu, mnohokrát ji nedokončilo, a tak znovu a znovu se ocitá na začátku a musí se rozhodovat. Lidé odmítají rozhodnutí a nechávají ho dalším generacím. Vzpomeňme si na antickou kulturu ducha a těla, která se začala tak slibně rozvíjet, a pak ji porazilo křestanství. Dnes si už málokdo uvědomí, že vše vychází z antiky a většina moudrosti má základ v antické moudrosti. Marný boj antiky s křestanstvím je dokladem nemohoucnosti lidstva dokončit cestu a dokladem, jak vetšina se podřídí menšině mocných. Vypadá to, že v lidstvu jako takovém je zakotveno uvěřit pohádkám než tvrdé realitě.
Odpovědi na mé stránky.
Tak jak jsou různí lidé, tak byly různé odpovědi. Mnoho odpovědí poukazovalo na gramatické chyby. Bohužel tyto chyby akceptuji, protože bohužel nejsem spisovatel, a tak rychlost psaní není velká a překlepy byly, jsou a budou (v září 2009 však stránky podstoupily kompletní gramatickou korekci, poznámka korektora). Pak to byly odpovědi souhlasné, což se dalo čekat. A pak to byly odpovědi, které se snažily se mnou komunikovat. Těchto si vážím nejvíc. Co mne však zarazilo, bylo dost odpovědí, ze kterých čišela nenávist. Tyto odpovědi nechtěly odpovídat na stránky, ale chtěly si léčit nějaké mindráky, možná to myslely dobře. Ale jedna z vět:,,...Je to hloupe a omlouvam se timto vsem lidem, kterym jsem za tu pulhodinu mohl poslouzit lepe nez čtenim a reakcí na Vas hloupy a diletantsky ..." mne dostala. Tento člověk, ač mne neznal, mě odsoudil jen proto, že jsem napsal něco, co se mu nelíbilo. A to je ,,možná" pravá tvář křesťanství. Odsoudit vše, co je jiné než hlásá.
Bible
Kniha knih.
Nejčtenější, nejpřekladanější, prostě nej. Tak se ji snaží představovat křesťané. Podíváme-li se na to z druhé strany, již se Bible nejeví jako nejčtenější. Jistě, v minulých stoletích byla Bible v každé slušné rodině. Ale kolik rodin ji četlo? Kolik knih bylo možno vydat? Vydávání Bible bylo placeno z darů mnoha lidí, kteří s ní neměli nic společného. Kolik úsilí stálo opisováni této knihy knih? Lze Bibli považovat za historickou knihu? Bible není kniha pojednávajicí o historii, ale zmiňuje se o ni. Historické události, které jsou v ní popisovány, se skutečně staly. A některé byly podepřeny jinýmy zdroji. Proč ne, vždyť to psali pisatelé, kteří měli přehled a historie nebyla pro ně ještě tak vzdálená. Samozřejmě si tuto historii upravili, ale to není podstatné. A proč je nejčtenější? Vždyť tady je už dva tisíce let. A proč nejsou tak populární antičtí spisovatelé? Křesťané je systematicky ničili, schovávali za zdmi svých kostelů. Spoustu těchto knih známe jen z citací.
Náboženství obecně
Náboženství zde bylo, je a bude. Toto je fakt, se kterým nic nesvedeme. Lze jen doufat, že bude postupně upadat. Ale vždy se najdou sekty, které ovládnou mnohé a přivedou je do svých řad. Ať bude objevování vesmíru pokračovat jakýmkoliv tempem a lidé budou čím dál tím více ovládat jeho zákonitosti, vždy se najdou lidé, kteří uvěří, že bůh žije tam někde jinde dál než je objevený vesmír. Je však pravdou, že lidé mohou spolu žít, ať věří či nikoliv. Bohužel v dnešní době, kdy svět je zmítán válkami pro malicherné věci prostě nelze prohlásit: náboženství všechna spojme se a buďme bratři. Spory neustálé tahanice. Minulost, kterou neustále vláčíme. Křesťanství mělo /podle mne/dost času, aby ukázalo, jakou lásku má na mysli, když hovoří o křesťanské lásce.

Dějiny katolické církve /Josef Hronek schváleno nejd.arcib. Ordinariátem v Praze 4.července 1933/
Někteří filozofové jako Sokrates, Platon, Aristoteles a jiní měli sice ušlechtilé názory, ale stojíce obecnému lidu stranou, neměli trvalého vlivu na utváření mravů člověka.
Katolická církev se od svého počátku snaží dokazovat, že je to právě ona, která zajistí šťastnou budoucnost pro celé lidstvo, ale jak je vidět, jde cestou, že vše ostatní je špatné a zavrženíhodné. Jak může někdo napsat, že tři největší myslitelé starověku, na jejichž díle stojí evropská kultura, stáli stranou obecnému lidu, a tak neměli trvalého vlivu na utváření mravů? Vždyť Tomáš Akvinský vycházel z Aristotelova učení. Právě tato nadutost některých církevních spisovatelů, kteří předkládají čtenáři to, co je dobré a to, co je špatné, mě dost mrzí. Člověk má právo se rozhodnout, čemu uvěří a co vezme za své.
Císař Nero nezapálil Řím.
Tak zase padl jeden z mýtů. Císař Nero dle britských vědců nezapálil Řím, jak jsme se dosavad učili, ale zapálili ho sami křesťané, aby vyvolali povstání a zničili nenáviděné město. Bůh žehnej tomu, že se jim to nepodařilo.
Láska Krista k nám.
Bůh stvořil člověka k obrazu svému a z lásky. Láskou boží je prodchnuto křesťanství a staví ji na nejvyšší místo. Bůh vás miluje, proto uvěřte a budete spaseni. Z lásky k člověku poslal bůh svého jediného syna na zem, aby odčinil hřích Adamův. Bůh tak odmítl možnost, aby člověk mohl provést odčinění sám. Tím ho ponížil na úroveň zvířete. Náboženství spojuje člověka s nekonečnou bytostí, s nekonečnou láskou – s bohem. Toto spojení představuje pro křesťana pramen nevyčerpatelné životní síly a nikdy neuhasínající naději a lásky. Náboženství je životní vztah k životu, který odpovídá na základní otázky člověka: Odkud jsme? Kam jdeme, co nás čeká po smrti? Člověk zhřešil, a proto musel přijít Kristus. Bůh Starého zákona byl krutý k lidem vyvoleného národa a bránil je před jinými národy, přesto je neuchránil před porobou a ponížením. Kristus přijme všechny, kdož v něj věří, a slibuje jim svou lásku a svoje štěstí.
Platón, Faidon:
,,Plně souhlasím s tebou, Sokrate, že dokud žijeme, je nemožné anebo velmi těžké dopracovat s k plné pravdě o smyslu života. Tak se rozhodnout pro jednu ze dvou cest: buď se dát poučit o pravdě od jiných, nebo ji sám objevit. A poněvadž není možné ani jedno ani druhé, třeba se rozhodnout pro mínění, které je pravděpodobnější, odevzdat se mu jako nějaké záchranné lodici a plavit se na ni přes bouře tohoto života, dokud nestřetneme nějakou loď, to je slovo shůry, které nám umožní plavit se s větští jistotou a s menším nebezpečím.
Dle křesťanů lidstvo našlo v Kristu pravou cestu - pravdu a život. Křesťanství vyznává zhruba jedna miliarda lidí tzn. 1/3 lidí, kteří jsou ti praví vyvolenci, které Kristus miluje. Ostatní, a to i přesto, že věří v boha/ne však v Krista/ bůh nemiluje, protože nemají naději. Jistě, křesťané tvrdí, že Kristus má rád všechny, ale již jim odpírá štěstí. Neb štěstí může člověk dosáhnout jen v Kristově náručí. Člověk tak nemá svobodu rozhodnutí. A tak 2/3 lidí jsou odsouzeni k věčnému životu v pekle. Bude to však pro ně peklo? Vždyť materialisté v posmrtný život a Krista nevěří a ostatní mají jiné bohy. A tak je s podivem, že cesta pravdy je pro tyto lidi nezajímavá. Proto snad je možné, že to není cesta pravdy. Bůh nám zjevil svou pravdu a svůj boží plán, ve kterém pamatuje i na nás. Kdo je však středem božího plánu? Je jím Kristus
Lze opravdu považovat křesťanství za základ evropské kultury?
Často čtu názor, že evropská vzdělanost a kultura by nebyla na výši, kdyby nebyla vedena křesťanským učením. Křesťané vládli Evropě a podle nich jsou odpovědni za vývoj lidskosti a kultury. Ihned sami sebe pasovali na zachránce lidstva. Je to opravdu tak?
Jak by se vyvíjela vzdělanost bez křesťanství?
Křestané jako nositelé vzdělanosti. Ano, ale mohly existovat jiné školy než křesťanské, mohla existovat jiná střediska vzdělanosti než kláštery a jiná církevní zařízení? Je pravdou, že by Evropě vládli bohové lesa a na paloucích tančily víly? Opravdu bychom žili v závislosti na starých pohanských obřadech? Civilizace, která porazila druhou ve většině případu porazila i náboženství. Nevím, jak by vypadal svět, nebýt křesťanů. Jistě, možná byli nositeli pokroku, ale za jakou cenu? Nemyslím na oběti, které byly zapříčiněny bezmeznou tupostí víry několika jedinců. Myslím na všechny kulturní památky, které mohly být postaveny ve jménu všeho krásného, nejenom světců a panenky Marie. Dívejte se pozorně na vnitřky kostelů a katedrál, na krásu soch, obrazů a architektury, která byla svázána jen v jediný směr. Teď, když již můžeme stavět bez předsudků, stavíme co nejúsporněji, a tak je jen škoda, že všechna ta energie tvůrců nemohla být rozvětvena na všechny strany. Jistě můžete namítnout, že náboženství před Kristem mělo lidské oběti a různá jiná hrůzná mystéria. Ale byli zde Řekové, Římané, kteří pozvedli úrověn kultury. Ale bylo to. Křesťané nám ateistům rádi vyčítají materialistický pohled na svět a sobeckost. Ale není křesťanství sobecké a založené na ideji jedinečnosti? Kristus byl jediný, kdo mohl spasit svět, konal skutky, které byly materialistické, přeměna vody na víno. Nakrmení u jezera. Sobeckost křesťanů tkví v tom, že podmiňují naši spásu vírou v Krista. Nechci jim brát víru, ale proč mi ji neustále podsouvají jako jedinou dobrou cestu? Historie této planety je plná omylů a zkáz. Proč právě Kristovo poselství není zkázou? Jistě, křesťané tvrdí, že Kristus hlásal lásku, ale několik výroků, které pronesl, vypadají jak z jiného světa, a tak je nasnadě se ptát, zda tyto výroky neměly pokračování, které bylo později vynecháno.