Základní náboženské názory.


Fetišismus
Fetiš je věc, kterou si člověk zvolí za předmět své úcty. Je to předmět nejen zbožné úcty, ale předmět, který mu přináší štěstí, blahobyt, ale také neúspěch či nezdary. Je to víra v přítomnost nadlidských a nadpřirozených sil v určitých materiálních objektech. Do náboženské literatury slovo fetiš zavedl roku 1760 Ch.de Brosse, který jím rozuměl kult a uctívání umělých nebo přirozených objektů nadaných napřirozenými silami.
Výraz fetiš získal značnou oblibu, byl využíván jako obecné označení afrického náboženství. Moderní teologie již však fetiš využívá jen jako označení pro kultovní předměty. K fetiši patří dva základní elementy:1 - objekt nadaný mocí, 2 - duchovní síla vycházející z objektu.
Animismus
Primitivní člověk se ptal po příčině života. Když viděl někoho zemřít, pozoroval, že tělo trvá dál, ale již jako nehybná hmota, a tak začal předpokládat, že v člověku je něco, co toto tělo oživuje. Protože mrtvý člověk nedýchal, předpokládal, že druhá bytost se nachází v dechu a nazval ji duše. Tato duše v čas úmrtí opustila lidské tělo a přešla na jiné místo. Tímto způsobem člověk oduševnil okolní přírodu. Tato dvě náboženství jsou náboženstvími přírodními, protože odcházejí z pozorování přírody. Člověk se však začal zamýšlet nad tím, zda nestojí někdo za všemi úkazy. To něco hledal kdesi mimo dosah svých smyslů, a tak byly stvořeny osoby, které podle člověka hýbaly celým světem – bohové.
Teismus
Od 17.století se vyskytuje pojem teismus. Teismus označuje myšlení, které se přidržuje existence boha, který je představován jako absolutní, svět prostupující, osobní, živoucí bytost, která i postvoření působí ve světě. Existence boha, který je chápán jako svobodný, všemohoucí, všudypřítomný, vševědoucí, dobrý, věčný, nebo jako základ morálních povinností může a musí být v teismu prokázána/boží důkaz/, takže se nemusí přihlížet k dějinám spasení, ke zjevení boha, které však nemusí být popíráno. Teismus nepopírá víru v jednoho boha rozumem, ale představuje ji jako podporovanou rozumem. Teismus je tedy rozumná víra , která zatemňuje podstatný obsah a dokazuje neodvoditelné sebesdělení boží jako nutnost přemýšlet o něm.
Polytheismus
Vyznačuje se uctíváním mnoha bohů, kteří jsou v určitém poměru. Tento poměr je jak dobrý, tak protichůdný. Bohové mají v tomto náboženském systému určené místo a ,,funkci.“ Stále více se jejich chování přibližovalo chování člověka a jejich boje o moc mezi sebou nesou zcela zřejmé rysy chování lidí. Tento systém byl vázán na již vyspělé civilizace.
Dualismus
Znamená v historii náboženství existenci dvou na sobě nezávislých, protichůdných principů. Dobra a zla.
Monotheismus.
Monotheismus je uctívaní jediného boha a zdá se, že je vrcholem náboženství. Hlavní monoteistické náboženství je židovství, islám a křesťanství. Ale již dříve se objevovaly tendence monotheismu, a to v Řecku, Egyptě. Předmět závislosti člověka je moc, která ovládá všechno dění. Toto náboženství se vyznačuje propracovaností, pevně danými zákony, a to jak společenskými, tak mravními.
Pantheismus
Bůh jako jediná absolutní, věčná a nekonečná substance žije ve všech věcech. Tato forma je převážně obvyklá v asijských náboženstvích.
Ateismus
Popření bohů jako takových. Poprvé byl tento pojem použit v Platonově ,,Apologii Sokratově “ ve smyslu popření bohů. Ateismus je radikální popření jakékoliv existence boží přirozenosti. V minulosti se hledaly národy, které neměly žádné náboženství. To se nesetkalo s úspěchem a dnes je jisté, že není národa, který by neměl náboženství, a to v jakékoliv podobě. Za zakladatele novodobého ateismu je považován L.Feuerbach.
V současné době se velmi často směšuje ateismus a touha po mamonu a penězích. To však není správné. Ateismus je postaven na člověku a jeho vztahu k okolí. Na rozdíl od náboženství považuje ateista vesmír za neměnný ve své podstatě a řízený přírodními zákony. Tyto zákony jsou stále a platící vždy. Hlavní zákon je zákon zrození a smrti. Tento zákon určuje, že to, co se zrodilo, i zemře. Jak pak vysvětlit zrození života? Zrození života je záhadou, kterou se neustále zaobírá lidstvo po staletí. Odpovědí je mnoho, ale žádná není zatím tak průkazná, aby vysvětlila všechny aspekty. To, že zatím není průkazný materiál, je pro mnoho lidí důkazem, že jsme mohli být stvořeni nějakým božským zásahem. Již se nevidí, že ani pro tento způsob není dostatek důkazů. Stvoření živé hmoty z neživé se zdá býti nemožné, ale co je pro přírodu nemožné. Příroda měla miliony let na stvoření. Možná, že život jako takový je jen nepovedený experiment přírody. ,,Jistě, pokud tedy jsme jen produktem přírody, pak náš život nemá vyšší cíl.“ Toto je námitka, kterou často čítávám. Jenže to je právě omyl. Smysl lidského života nemůže být jen v tzv. vyšším cíli, jak se nám to snaží náboženští mudrci podsouvat. Samozřejmě tento vyšší cíl je – bůh. Smysl lidského života je v životu samém. Jistě, teď slyším námitky,,jak můžu žít bez víry v něco vyššího?“ Ateismus nic neslibuje. To, že na světě je tolik církví, tolik náboženství a tedy tolik pohledů na boha jen dokládá, že důkazů o boží existenci je tak málo. Možná méně než důkazů o ateismu. Příroda vládne zcela nezávisle na člověku, to, že ji člověk ovlivňuje, není podstatné, protože přírodní podmínky platí, ale tím, že člověk mění podmínky, tím se mění projevy přírody. Ale víra v něco vyššího však neznamená víru v boha. Kdyby církev věřila v něco vyššího, musela by člověka považovat za plod tohoto vyššího principu. Ale chování církve naznačuje, že církvi jako takové jsou lidé lhostejní. Jistě, poslední dobou se stále více mluví o tom, že církev katolická není zástupcem boha, a proto spoustu lidí se již kloní od katolicismu. Církevní hodnostáři se neustále snaží budit dojem, že jim jde o lidi.

ateismus                                                   mail