Horní obrázek:
Program asyrských vládců v 9.a 8. stol.př.n.l. se soustředil na další rozšiřování impéria, kterému svými výboji v severní Sýrii, jihovýchodní Anatolii a západním Iránu položil základy Aššurnasirpal II. Na těchto třech frontách se ofenzíva se střídavými úspěchy upírala na získání nových a nových území a posouvala sanitární kordón, tvořený nárazníkovými vazalskými státy, do oblati stále vzdálenějších aysyrskému trojúhelníku. V 7.stol. stanuli asyrští králové na východě u hranic Elamu a na západě na pomezí Egypta. Nezastavili se. Aššurbanipal spojil konečně pod svou vládou celý oblouk Úrodného púlměsíce včetně výběžku do nilské delty. Nástrojem expanzivní politiky, která měla výrazně hospodářské pozadí, byla stálá cvičená armáda, vybavená za vlády Tiglatpilesara III, původem generála, moderní výzbrojí. Vedle pěchoty skládající se z lučištníků a kopitníků, měla účinnou válečnou vozbu s lehkými pohyblivými dvoukolými vozíky a jízdní oddíly, jejichž úloha neustále vzrůstala. Při častých útocích na opevněná města se velmi osvědčily obří obléhací věže. Mohutné berany se po umělých náspech přimkly k hradbám a údery těžkého kovem pobitého břevna bořily hradby.
Dolní obrázek.:
Opevněný tábor tvaru kruhu nebo čtverce byl běhen tažení základnou, kam se vojsko stahovalo na noc a odkud podnikalo krátké výpady do okolí bez těžké techniky. Přes den v něm byla stráž, podkoní pečující o zvířata, kuchaři a jiný obsluhující personál.