Dřevěnou schránku, tzv. Urskou standartu, polepenou pomocí živice mozaikou z mušloviny, červeného vápence a lapisu lazuli, zapomněli zloději v rohu jedné, už ve starověku vyloupené pohřební komory na urském královském pohřebíšti. Když ji expedice L. Woolleyho koncem dvacátých let objevila, byla ve špatném stavu. Dřevěný podklad zpráchnivěl a droboučké články mozaiky ležely zcela volně. Naštěstí si v zemi zachovaly svou polohu, a tak se složitými cestami podařilo vrátit předmětu jeho původní podobu. Mozaika nepochybně zobrazuje konkrétní historickou událost, chybí však nápis, ktery' by osvětlil její pozadí. Protože hlavní scéna je na obou obdélných stranách umístěna v horním pásu a všechno, co předcházelo, je znázorněno pod ní, musíme výjevy sledovat zdola nahoru. Jedna strana předvádí průběh válečného střetnutí a s ním celou tehdejší sumerskou válečnou techniku. Ve spodním pásu vyrážejí právě vozíky přes zraněné nepřátele do útoku. Uprostřed pochodují těžkooděnci a lehká pěchota sráži spoutané a nahé zajatce. Ye středu horního pole, obktopen stráží, je očekává panovník. Na opačné straně oslavuje dvůr vitězství. K hostině při hudbě přivádějí muži skot, brav a přinášejí ryby, dole kráčejí nosiči s nákladem kořisti.