Zánik urské říše a příliv amoritských kmenů na počátku 2. tisíciletí př.n.l. vrhl Mezopotámii o staletí zpět do doby drobných regionálních států. Nastalá situace byla v příkrém rozporu s potřebani ekonomiky, která na současném stupni vývoje vyžadovala pevné centrální řízení. Mezi amoritskými vůdci se ozpoutal boj o hegemonii, v němž nakonec nabyla vrchu rodina vládnoucí v Babylónu. Za sůj úspěch vděčila především mimořádným diplomatickým schopnostem a vojenskému štěstí krále Chammurapiho, který zemi v polovině 18.stol. násilím sjednotil. Jeho dopisy místodržícím jsou svědectvím uvážené politiky, směřující k uklidnění poměrů a upevnění státu. Stejné cíle si kladla i Chammurapiho zákonodárná opatření vyrytá elegantními znaky a klasickou babylónštinou do dvoumetrového čedičového monolitu. Chammurapi, zobrazený na vrcholu před bohem slunce a spravedlnosti Šamašem,:,,napsal svá vzácná slovana svou stélu, aby....sirotkům a vdovám bylo sjednáno právo....aby se spravedlivě rozhodovalo, aby se poškozenému sjednala náprava " a přál si, aby: ve jménu Šamaša, mocného soudce nebe i země jeho spravedlnost zazářila na zemi."