Celá sumerská báseň o vzpouře bohů a tvoření lidí
Za oněch dnů, kdy nebe a země stvořeny byly,
za oněch nocí, kdy nebe od
země bylo odděleno,
v oněch letech, kdy osudy byly určeny,
kdy Annunakové
byli zrozeni
a bohyně do manželství vzaty byly,
mezi nebe a zemi se
rozdělily.
Když bohyně otěhotněly a rodily-
tehdy pro jídlo a pití své bozi
ještě pracovali.
Velcí bozi na práci dohlíželi, nižší bozi nosili
košíky,
při hloubení kanálů v Charalu hlínu sypali.
Tu seběhli se bozi,
zrno drtili a na svůj život si stěžovali.
Tehdy nejmoudřejší, jenž velká božstva zplodil,
Enki v hlubině moře, kde
voda kolotá, v místě, jež bůh žádný nespatří,
na posteli své ležel, ze spánku
se neprobral.
Bozi naříkají, stěžují si:"On nám způsobil žal!"
Ke spícímu,
k ležícímu do ložnice nevstupují.
Nammu, první z matek, jež velká božstva zrodila,
nářek bohů synu svému
přednesla:
"Ty ležíš, ty opravdu spíš?
Ty odpočíváš? Proč
nevstaneš?
Bozi, jež stvořil jsi, jedni do druhých bijí!
Můj synu, ze
svého lože se zvedni, k moudrosti své zručnost připoj!
Opatři bohům náhradu,
aby své košíky odhodit mohli!"
Enki na přání matky své Nammu z lože
vstal.
Bůh, kníže svatý, v zamyšlení do stehen se bije,
vědoucí, moudrý,
rozvážný, jenž vše moudré a dobré zná,
stvořitel, jenž dokáže všechno,
Sigensigduovi vzejít dal.
Enki po svém boku ho postavil, přemýšlí o
něm.
Když Enki, jediný stvořitel tvaru, se do jeho nitra pozorně
díval,
řekl své matce Nammu:
"Má matko, na tvora, kterého vytvoříš ty,
uval práci bohů!
Až jádro hlíny nad oceánem Abzu smísíš,
až Sigensigdu
hlínu odkrojí,
nechť Ninmach je ti pomocnicí,
Ninimma, Suzlanna, Ninmada a
Ningunna, jež jsi zrodila,
Ninmug, Šaršargaba a Ninbara
ať při tvém porodu
stojí!
Má matko, až osud mu rozhodneš,
Ninmach nechť na člověka robotu
uvalí!"
{tady chybí 5 řádků}
Enki, jenž všechno vykonal, aby též nitro jejich rozveselil,
pro matku
svou Nammu a pro Ninmach hostinu vystrojil.
Ta, jež Sigensigdua vznešeného
vede, teď chléb vzácný bude pojídat.
Pro Ana s Enlilem Nudimmud pán čistá
kůzlata upekl.
Velcí bozi na něho chválu pějí:
"Pane, ty všechno chápeš,
kdo se ti moudrostí vyrovná,
Enki, velký pane, kdo v činech se rovnat ti
může?
Jak otec rodný ty v sobě božské moci osudu ztělesňuješ!"
Enki s Ninmach společně pivo pili a jejich mysl byla rozjařena.
Ninmach
Enkimu praví:
"Podle toho, jak dobře či špatně je tělo utvořeno,
já osud
mu — jak srdce mé si žádá — dobře či špatně rozhodnu!"
Enki bohyni
Ninmach odpovídá:
"Osud, který si přeješ, ať dobrý či špatný, určím já
sám!"
I vzala Ninmach hlínu nad oceánem Abzu:
člověk první, jejž stvořila, svou
slabou paži ohnout nemohl a neudržel nic,
Enki, když prvního uviděl se slabou
paží, již ohnout nelze a která neudrží nic,
určil mu osud — ustanovil ho
dvorním sluhou.
Člověk druhý, jejž stvořila, viděl málo a stále
mrkal.
Enki, když druhého spatřil, jenž viděl málo a mrkal stále,
osud mu
určil — umění zpěvu mu daroval.
Velký pán, drak (celé země), ho před
krále postavil.
Třetí člověk, jejž stvořila, nohu měl strnulou.
Enki, když
uviděl třetího, jenž nohu měl strnulou,
práci se stříbrem ho
naučil.
Člověk čtvrtý, jejž stvořila, stále jen močil.
Enki, když čtvrtého
uviděl, jenž neudržel moč,
koupal ho ve vodě, zaříkával — za osud tělu
jeho jen život holý dal.
Pátého člověka stvořila, byla to neplodná
žena.
Když Enki tu ženu neplodnou viděl,
určil jí osud, do harému ji
dal.
Šestý člověk, jejž stvořila, úd mužský ani pochvu neměl.
Když Enki
spatřil toho, jenž úd mužský ani pochvu na těle svém neměl,
toho, jejž Enlil
však na velkém místě jménem nazval,
za osud mu stanovil, aby stál před
králem.
Ninmach kousky hlíny mrštila o zem vší silou.
Velký pán Enki bohyni
Ninmach řekl:
"Každému, jejž jsi stvořila, jsem určil osud, obživu
dal.
Nyní chci pro tebe tvořit sám, pro tebe osudy zrozených
určovat!"
Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností.
Bohyni
Ninmach při tom řekl:
"Z údu vztyčeného semeno do lůna ženy vstříknu, ta žena
porodí."
{tady chybí 2 řádky}
Druhý (člověk) byl Umul. Jeho hlava nemocná
byla,
jeho oči nemocné byly, byl nemocný, jeho šíje nemocná byla,
jeho
život byl konci blízko, plíce měl nemocné, srdce nemocné,
vnitřnosti
nemocné.
Hlava mu na těle visela, chléb do úst nevložil, jeho
páteř...
ramena jeho byla slabá, jeho nohy byly slabé, do pole vyjít
nemohl.
Takového člověka stvořil.
I pravil Enki bohyni
Ninmach:
"Člověku, jejž jsi stvořila, já určil jsem osud, dal jsem mu
obživu.
Nyní ty člověku, jejž stvořil jsem já, osud urči, nechť pojídá
chléb!"
Když Ninmach Umula spatřila, otočila se k němu,
k Umulovi
přistoupila a otázky mu kladla. Mluvit však neuměl.
Chléb dala mu k nasycení,
nemohl na něj dosáhnout,
nemohl si odpočinout, nemohl spát.
Když vstal,
nesedl si více, nemohl ulehnout ani chléb jíst.
Tu Ninmach Enkimu
praví:
"Ten člověk, jejž jsi stvořil, živý ani mrtvý není, neunese
nic!"
Enki bohyni Ninmach odpověděl:
"Určil jsem přece život člověku, jenž
ruku slabou měl, chléb jsem mu dal,
i osud toho, jenž stále mrkal, jsem
určil, chléb mu dal,
i osud toho, jenž nohu měl strnulou, jsem určil, chléb
mu dal,
i osud toho, jenž moč neudržel, jsem určil, chléb mu dal,
i osud
neplodné ženy jsem určil, chléb jí dal,
i osud toho, jenž neměl úd mužský ani
pochvu, jsem určil, chléb mu dal!"
{tady chybí 2 řádky}
Ninmach Enkimu praví:
{tady chybí 11 řádků}
"Nyní již nebudeš na nebi
sídlit, na zemi bydlet.
I kdybys chtěl, na zemi nevystoupíš!
Na zemi
sídlit nebudeš! Můj dům byl postaven, slova tvá v něm však nebudou
vyslyšena!
Na zemi nebudeš žít! Mé město bylo postaveno, já však jsem plná
hněvu!
Nyní je město mé zničeno, můj dům je zbořen, mé dítě je zajato!
O
spánek jsem oloupena, Ekur jsem opustila.
Já sama z ruky tvé nikdy již
neuniknu!"
Enki bohyni Ninmach odpověděl:
"Slovo, jež vyšlo z mých úst, kdo změnit
může?
Bohyně Ninmach, dílo tvé nechť je spoutáno!
Poté, co Umul v lůně
tvém....., jež nedokonalé bylo,
mne nechala jsi přijmout, kdo mohl ti
odporovat?
Člověk, který za tebou jde, tvar podle mne má. Ať modlí
se!
Nechť ještě dnes úd můj mužský velebí a v rozum tvůj věří!"
Chrámové
strážce
až na místa postavím, nechť slávu tvou rozhlásí!
Sestro má, nechť
hrdinství tvé je velebeno,
písní se opěvá a písmem napíše!
Bozi všichni
mají své příbytky, Umul ať nyní dům pro mne staví!"
Ninmach velkému pánu,
Enkimu, nemohla odporovat.
Ó otče Enki, jak sladké je tebe chválit!