Celá sumerská báseň o vzpouře bohů a tvoření lidí

Za oněch dnů, kdy nebe a země stvořeny byly,
za oněch nocí, kdy nebe od země bylo odděleno,
v oněch letech, kdy osudy byly určeny,
kdy Annunakové byli zrozeni
a bohyně do manželství vzaty byly,
mezi nebe a zemi se rozdělily.

Když bohyně otěhotněly a rodily-
tehdy pro jídlo  a pití své bozi ještě pracovali.
Velcí bozi na práci dohlíželi, nižší bozi nosili košíky,
při hloubení kanálů v Charalu hlínu sypali.
Tu seběhli se bozi, zrno drtili a na svůj život si stěžovali.

Tehdy nejmoudřejší, jenž velká božstva zplodil,
Enki v hlubině moře, kde voda kolotá, v místě, jež bůh žádný nespatří,
na posteli své ležel, ze spánku se neprobral.
Bozi naříkají, stěžují si:"On nám způsobil žal!"
Ke spícímu, k ležícímu do ložnice nevstupují.

Nammu, první z matek, jež velká božstva zrodila,
nářek bohů synu svému přednesla:
"Ty ležíš, ty opravdu spíš?
Ty odpočíváš? Proč nevstaneš?
Bozi, jež stvořil jsi, jedni do druhých bijí!
Můj synu, ze svého lože se zvedni, k moudrosti své zručnost připoj!
Opatři bohům náhradu, aby své košíky odhodit mohli!"
Enki na přání matky své Nammu z lože vstal.
Bůh, kníže svatý, v zamyšlení do stehen se bije,
vědoucí, moudrý, rozvážný, jenž vše moudré a dobré zná,
stvořitel, jenž dokáže všechno, Sigensigduovi vzejít dal.
Enki po svém boku ho postavil, přemýšlí o něm.
Když Enki, jediný stvořitel tvaru, se do jeho nitra pozorně díval,
řekl své matce Nammu:
"Má matko, na tvora, kterého vytvoříš ty, uval práci bohů!
Až jádro hlíny nad oceánem Abzu smísíš,
až Sigensigdu hlínu odkrojí,
nechť Ninmach je ti pomocnicí,
Ninimma, Suzlanna, Ninmada a Ningunna, jež jsi zrodila,
Ninmug, Šaršargaba a Ninbara
ať při tvém porodu stojí!
Má matko, až osud mu rozhodneš,
Ninmach nechť na člověka robotu uvalí!"
{tady chybí 5 řádků}

Enki, jenž všechno vykonal, aby též nitro jejich rozveselil,
pro matku svou Nammu a pro Ninmach hostinu vystrojil.
Ta, jež Sigensigdua vznešeného vede, teď chléb vzácný bude pojídat.
Pro Ana s Enlilem Nudimmud pán čistá kůzlata upekl.
Velcí bozi na něho chválu pějí:
"Pane, ty všechno chápeš, kdo se ti moudrostí vyrovná,
Enki, velký pane, kdo v činech se rovnat ti může?
Jak otec rodný ty v sobě božské moci osudu ztělesňuješ!"

Enki s Ninmach společně pivo pili a jejich mysl byla rozjařena.
Ninmach Enkimu praví:
"Podle toho, jak dobře či špatně je tělo utvořeno,
já osud mu — jak srdce mé si žádá — dobře či špatně rozhodnu!"
Enki bohyni Ninmach odpovídá:
"Osud, který si přeješ, ať dobrý či špatný, určím já sám!"

I vzala Ninmach hlínu nad oceánem Abzu:
člověk první, jejž stvořila, svou slabou paži ohnout nemohl a neudržel nic,
Enki, když prvního uviděl se slabou paží, již ohnout nelze a která neudrží nic,
určil mu osud — ustanovil ho dvorním sluhou.
Člověk druhý, jejž stvořila, viděl málo a stále mrkal.
Enki, když druhého spatřil, jenž viděl málo a mrkal stále,
osud mu určil — umění zpěvu mu daroval.
Velký pán, drak (celé země), ho před krále postavil.
Třetí člověk, jejž stvořila, nohu měl strnulou.
Enki, když uviděl třetího, jenž nohu měl strnulou,
práci se stříbrem ho naučil.
Člověk čtvrtý, jejž stvořila, stále jen močil.
Enki, když čtvrtého uviděl, jenž neudržel moč,
koupal ho ve vodě, zaříkával — za osud tělu jeho jen život holý dal.
Pátého člověka stvořila, byla to neplodná žena.
Když Enki tu ženu neplodnou viděl,
určil jí osud, do harému ji dal.
Šestý člověk, jejž stvořila, úd mužský ani pochvu neměl.
Když Enki spatřil toho, jenž úd mužský ani pochvu na těle svém neměl,
toho, jejž Enlil však na velkém místě jménem nazval,
za osud mu stanovil, aby stál před králem.

Ninmach kousky hlíny mrštila o zem vší silou.
Velký pán Enki bohyni Ninmach řekl:
"Každému, jejž jsi stvořila, jsem určil osud, obživu dal.
Nyní chci pro tebe tvořit sám, pro tebe osudy zrozených určovat!"
Enki tvořil podle hlavy její, těla, úst i vnitřností.
Bohyni Ninmach při tom řekl:
"Z údu vztyčeného semeno do lůna ženy vstříknu, ta žena porodí."
{tady chybí 2 řádky}
Druhý (člověk) byl Umul. Jeho hlava nemocná byla,
jeho oči nemocné byly, byl nemocný, jeho šíje nemocná byla,
jeho život byl konci blízko, plíce měl nemocné, srdce nemocné,
vnitřnosti nemocné.
Hlava mu na těle visela, chléb do úst nevložil, jeho páteř...
ramena jeho byla slabá, jeho nohy byly slabé, do pole vyjít nemohl.
Takového člověka stvořil.
I pravil Enki bohyni Ninmach:
"Člověku, jejž jsi stvořila, já určil jsem osud, dal jsem mu obživu.
Nyní ty člověku, jejž stvořil jsem já, osud urči, nechť pojídá chléb!"
Když Ninmach Umula spatřila, otočila se k němu,
k Umulovi přistoupila a otázky mu kladla. Mluvit však neuměl.
Chléb dala mu k nasycení, nemohl na něj dosáhnout,
nemohl si odpočinout, nemohl spát.
Když vstal, nesedl si více, nemohl ulehnout ani chléb jíst.
Tu Ninmach Enkimu praví:
"Ten člověk, jejž jsi stvořil, živý ani mrtvý není, neunese nic!"
Enki bohyni Ninmach odpověděl:
"Určil jsem přece život člověku, jenž ruku slabou měl, chléb jsem mu dal,
i osud toho, jenž stále mrkal, jsem určil, chléb mu dal,
i osud toho, jenž nohu měl strnulou, jsem určil, chléb mu dal,
i osud toho, jenž moč neudržel, jsem určil, chléb mu dal,
i osud neplodné ženy jsem určil, chléb jí dal,
i osud toho, jenž neměl úd mužský ani pochvu, jsem určil, chléb mu dal!"
{tady chybí 2 řádky}

Ninmach Enkimu praví:
{tady chybí 11 řádků}
"Nyní již nebudeš na nebi sídlit, na zemi bydlet.
I kdybys chtěl, na zemi nevystoupíš!
Na zemi sídlit nebudeš! Můj dům byl postaven, slova tvá v něm však nebudou vyslyšena!
Na zemi nebudeš žít! Mé město bylo postaveno, já však jsem plná hněvu!
Nyní je město mé zničeno, můj dům je zbořen, mé dítě je zajato!
O spánek jsem oloupena, Ekur jsem opustila.
Já sama z ruky tvé nikdy již neuniknu!"

Enki bohyni Ninmach odpověděl:
"Slovo, jež vyšlo z mých úst, kdo změnit může?
Bohyně Ninmach, dílo tvé nechť je spoutáno!
Poté, co Umul v lůně tvém....., jež nedokonalé bylo,
mne nechala jsi přijmout, kdo mohl ti odporovat?
Člověk, který za tebou jde, tvar podle mne má. Ať modlí se!
Nechť ještě dnes úd můj mužský velebí a v rozum tvůj věří!"
Chrámové strážce
až na místa postavím, nechť slávu tvou rozhlásí!
Sestro má, nechť hrdinství tvé je velebeno,
písní se opěvá a písmem napíše!
Bozi všichni mají své příbytky, Umul ať nyní dům pro mne staví!"
Ninmach velkému pánu, Enkimu, nemohla odporovat.

Ó otče Enki, jak sladké je tebe chválit!