NABONID - poslední babylónský král (558-539 před n. 1.).
NABOPALASAR- chaldejský vojevůdce v asyrských službách. Po vzpouře proti asyrskému králi Šinšariškunovi založil Novobabylónskow říši, nad kterou vládl v letech 625-604 před n. l..
NABUKADNESAR II. - babylónský král v letech 604-562 před n. 1. Za jeho vlády dosáhla Novobabylónská říše největší moci a rozlohy.
NANNAR - sumerský bůh měsíce, babylónsky Sín. Byl mu zasvěcen zikkurat v Uru, jeden z nejstarších, jež se zachovaly (z 30. až 28. století před n. 1.).
NEKO II. (řec. Nechó) - egyptský král šestadvacáté dynastie. Za jeho vlády (asi 610-595 před n. 1.) bylo započato se stavbou kanálu mezi Nilem a Rudým mořem.
NERGAL - babylónský a asyrský bůh podsvětí, manžel bohyně Ereškigaly.
NERO (Claudius Caesar Augustus Germanicus; druhý pád Nerona) římský císař v letech 54-68, proslulý svou výstředností a zvrhlostí.
NEWTON, CHARLES THOMAS anglický archeolog a diplómat (1816-1894). Roku 1858 objevil zbytky halikarnasského Mauzolea.
NIEBUHR, Carsten - německý cestovatel v dánských službách (1733 až 1815). Procestoval Egypt a Arábii, z Persepole přinesl ukázky klínopisných nápisů.
NÍKĚ (neskl.; lat. Victoria) - řecká bohyně vítězství '.
NIKEFOROS, GREGORIOS - byzantský historik ze 14. století.
NIKOLSKIJ, MICHAIL VASILJEVIČ - ruský učenec (1848-1917), zakladatel ruské a sovětské asyriologie ..
NINIVE (asyr. Ninua) - jedno z hlavních měst Asýrie. Leželo na pravém břehu horního toku Tigridu, kde jeho trosky objevili v letech 1842-1845 Botta a Layard. Největšího rozkvětu dosáhlo za krále Aššurbanipala (668-631 před n.1.), zničeno bylo Médy a Babylóňany roku 612 před n.l.
NINURTA - asyrsko-babylónský bůh války a lovu, biblický Nimrod.
NOE - biblický patriarcha, ktery' podle Mojžíšovy První knihy přežil "potopu světa". Jeho literárním vzorem je Utana. pištim z asyrsko-babylónského Eposu o Gilgamešovi a Ziusudra z ještě starších sumerských mýtů.
NUT - egyptská bohyně nebes, zosobňující nebeskou klenbu; jejím manželem byl bůh země Geb.
OBELISK (z řeč.) - vysoký čtyřhranný a mírně se zužující sloup, ukončený jehlanem. Obelisky tvořily součást výzdoby prostranství před egyptskými chrámy; byly zpravidla ze žuly a pokryty hieroglyfickými nápisy.
ODEÓN (řec. ódeion) - budova pro hudební a pěvecká představení v řeckých městech. Mívala zpravidla půlkruhový půdorys, lavice pro diváky byly uspořádány stupňovitě.
ODYSSEUS lat. Ulixes) - mytický král ithacký, jeden z achajských vůdců v trojské válce, titulní hrdina Homérovy Odysseie. Byl silný a odvážný, vynikal rozvážností a chytrostí; jeho nápadem byl i "trojský kůň".
OMAR - druhý kalif (634-644). Za jeho vlády se Arabové zmocnili Damašku (636), porazili Peršany (637), dobyli Palestinu, Sýrii (688) a Egypt (640-642).
ON (řec. Héliopolis,) - významné egyptské město s chrámem boha slunce Rea. Založeno bylo zřejmě už v předhistorických dobách, na počátku našeho letopočtu leželo v troskách, dnes je na jeho půdě severovýchodní čtvrt' Káhiry s letištěm.
OPPERT, JULES francouzský orientalista německého původu (1825 až 1905). Zjistil, že původcem klínového písma je starší národ než Babylóňané, a pojmenoval ho Sumery.
ORELLI, KASPAR VON (lat. Orellius) - švýcarský klasický filolog (1787-1849), vydavatel textů anticky'ch autorů, mj. i Filónova spisku O sedmi divech světa (1816).
ÓRIGENÉS -raně křest'anský spisovatel z Alexandrie (185-254), jehož prostřednictvím silně pronikala starověká filozofie do křesťanství. Asi 200 let po smrti byl prohlášen za kacíře.
OROSIUS - křesťanský historik z první poloviny 5. století; roku 411 navštívil Alexandrii a popsal opuštěné Serapeum.
OSIRIS - řecké a latinské jméno egyptského boha Usira.
OVIDIUS NASO, PUBLIUS - římský básník (43 před n. 1.-18 n. l.). Jako autor Proměn, Listů héroin, Žalozpěvů a jiných děl měl ze všech římských básníků největší vliv na novověké umění. Narodil se v Sulmě (Sulmoně) v střední Itálii, zemřel ve vyhnanství v dnešní rumunské Constance.
PAHLAVI (též pehlévi) - jazyk Peršanů, tzv. středoperština, jež se udržovala jako jazyk učenců Předního východu až do 10. století n. 1..
PAIONIOS - řecký sochař z konce 5. století před n. 1., vysoce hodnocený antickými autory. Pocházel z Mendy na Chalkidice; z jeho díla se nám zachovalo torzo sochy bohyně Níké v Olympii.
PALAISTRA (z řeč.) - cvičiště, zápasiště; samostatná budova nebo zvlášť vyhrazené místo v řeckém gymnáziu pro tělesná cvičení a zápasení.
PARIS - podle Homéra syn trojského krále Priama, ktery' unesl ženu spartského krále Meneláa Helenu a stal se tak původcem trojské války.
PARTHENÓN - chrám bohyně Athény na athénské Akropoli, postavený staviteli Iktínem a Kallikratem v letech 447-432 před n. 1. Za byzantské doby byl křest'anským chrámem, za turecké okupace byl změněn v mešitu a pak ve skladiště střelného prachu, jehož výbuch jej roku 1687 přeměnil v irosky. Dnes je nejvzácnější antickou památkou Řecka a Evropy.
PAUSANIÁS řecký spisovatel z 2. století n. 1., autor Putování po Helladě.
PEIRAIEUS ( novořecky Pireus) - antický i novověký námořní přístav Athén. Periklés jej dal spojit s Athénami "Dlouhými zdmi", které však museli Athéňané po porážce od Spartanů roku 404 před n. 1. zbourat.
PEISISTRATOS - athénský vládce (asi 560-527 před n. 1.). Prosadil řadu zákonů v zájmu drobných výrobců a zasloužil se o výstavbu Athén.
PELOPS - mytický král v Élidě, syn Tantalův. Trůn získal jako manžel Hippodameie, dcery élidského krále Oinomaa, který ho vyzval k závodu na vozech a přitom zahynul; později rozšířil svou moc na celý Peloponnésos, který dostal po něm jméno. Na pamět'svého vítězství nad Oionomaem založil pry' olympijské hry.
PERGAMON- řecké město v západní Malé Asii, založené Aioly, dnes turecká Bergama. Po smrti Alexandra Velikého se stalo hlavním městem stejnojmenného království a za vlády dynastie Attalovců se stalo významným střediskem helénistické kulturý. Na jeho akropoli se zachovaly trosky rozlehlých chrámů a paláců, pod ní divadla a stadiónu, poblíž Asklépiovy svatyně; z něho pochází i známý Diův oltář v Pergamském muzeu v Berlíně. Samostatnosti pozbylo roku 133 před n. 1., když Attalos III. věnoval město v závěti Římanům.
PERIKLÉS (- athénský demokratický státník. Za jeho vlády (444-429 před n. 1.) dosáhly Athény vrcholu politické moci, hospodářského rozkvětu a kulturního rozmachu ("zlatý věk Athén"). Naródil se asi roku 500 před n. L, zemřel ve druhém roce peloponnéské války na mor.
PERSEPOLIS - řecký název města Parsy, metropole starověké Persie a sídla králů achaimenovské dynastie. Roku 331 před n. 1. ji zničil jako symbol perské moci Alexandr Veliký. Z jejích trosek pocházejí první klínopisné nápisy, které se dostaly do Evropy.
PETRIE FLINDERS, WILLIAM MATTHEW - britský egyptolog a archeolog (1853 až 1942). Za svých téměř padesátiletých vykopávek v Egyptě objevil řadu zmizelých měst, pevností, hrobek, soch atd. a stal se jedním z nejlepších znalců pyramid.
PINDAROS řecký lyrický básník z Théb (asi 520-482 před n. 1.), opěvovatel olympijských vítězů.
PLATÓN - řecký filozof, jeden z nejvýznamnějších představitelů antického idealismu (427-~47 před n. 1.). Narodil se na Aigíně, filozofii se začal věnovat pod vlivem Sókratovým; kolem roku 387 před n. 1. založil v Athénách filozofickou školu zvanou Akademie, která pak existovala přes 900 let. Jeho dílo je neobyčejně rozsáhlé; známe z něho celkem 34 knih (z nichž některé se mu připisují neprávem). K nejdůležitějším patří: Ústava, Zákony, Obrana Sókratova, Kritón (o podřízenosti zákonům), Prótagorás (o ctnosti), Gorgiás (o řečnictví), Symposion (o lásce), Tímaios (o přírodě) aj..
PLINIUS STARŠÍ - římský státník, vojevůdce a spisovatel (23-79 n. 1.). Byl jedním z nejplodnějších a nejvšestrannějších autorů starověkého Říma.
PLÚTARCHOS - řecký spisovatel (asi 46 až 120 n. 1.), autor populárně filozofických prací, a zejména Souběžných životopisů 23 dvojic významných Řeků, a Římanů, k nimž se druží tři životopisy samostatné.
POLYBIOS - řecký politik a historik (asi 200-120 před n. 1.). Sepsal dějiny řecko-římského světa od první války punské až po první roky ovládnutí Řecka Římany (264-144 před n. 1.) v rozsahu 40 knih, z nichž se část zachovala.
POLYDÓROS rhodský sochař z 1. století před n. 1., jeden z tvůrců sousoší Láokoónta.
POLYKLEITOS - významný řecký sochař z 5. století před n. 1. Pocházel z Argu a tvořil zejména sochy olympijských vítězů; jeho socha Doryfora ("Atleta nesoucího oštěp") se stala svými proporcemi vzorem pro příští sochaře.
POLYKRATÉS - tyran na ostrově Samu (asi 5S7 až 522 před n. 1.). Podporoval obchod a vyzdobil Samos výstavnými budovami; příslovečným se stal svým štěstím.
POMPEJE - římské město, zasypané roku 79 n. 1. (spolu s Herkulaneem a Stabiemi) sopečným výbuchem Vesuvu. Jejich trosky byly objeveny v první polovině 18. století; od těch dob se v nich provádějí vykopávky dodnes.
POMPEIUS, MAGNUS GNAEUS římský státník a vojevůdce ( 106 až 48 před n. 1.). V boji o moc s Caesarem byl poražen v bitvě u Farsalu (v severním Řecku), načež uprchl do Egypta, kde byl pak z rozkazu Ptolemaia XIII. zavražděn.
PONTSKĚ KRÁLOVSTVÍ - rozkládalo se na jižním pobřeží Černého moře (řecky: Pontos Euxeinos). Jeho nejvýznamnějším panovníkem byl Mithridatés VI. Eupatór (120-63 před n. 1.), ktery' vedl nelítostné války proti římanům; po porážce Pompeiem se dal zabít svým otrokem.
POSEIDÓN lat. Neptunus) - řecký bůh moře, bratr nejvyššího boha Dia a boha podsvětí Háda.
PRÁXITELĚS - významný řecký sochař (asi 390 až 330 před n. 1.). Narodil se a působil v Athénách; pokud je známo, první vytvořil ženský akt (Afrodíttc Knidskou). Z Olympie známe jeho originál Herma s Dionýsem.
PRIAMOS - mytický král trojský. Pro vysoký věk se podle Homéra už bojů s Achaji nezúčastnil a vrchní veIení předal svému synu Hektorovi. Zahynul po dobytí Tróje rukou Achilleova syna Neoptolema.
PRÓTOGENÉS - řecký malíř a sochař ze 4. století před n. 1. Pracoval na Rhodu, kde se narodil, a v Athénách.
PRUTKÝ, VACLAV REMEDIUS - český misionář ve východních zemích (1701-1770). Za pobytu v Egyptě vstoupil jako první známý Evropan do Snofrevovy severní pyramidy u Dášúru.
PSAMTEK III. (řec. Psammétichos) - poslední egyptský král šestadvacáté dynastie. Roku 525 před n. 1. byl poražen a popraven perským králem Kambýsem.
PTAH - egyptský bůh uctívaný hlavně v Mennoferu (Memfidě) jako stvořitel ostatních bohů a lidí. Zobrazován byl v lidské podobě s berlou a nohama těsně ovinutýma pláštěm.
PTOLEMAIOS, KLAUDIOS - řecký astronom, matematik a zeměpisec z Alexandrie (asi 100-170). Napsal astronomický spis Velká Soustava, v němž dokazoval, že Zxmě je středem vesmíru a že Slunce se kolem ní otáčí. Toto jeho učení přijala ve 12. století katolická církev a houževnatě na něm lpěla až hluboko do novověku.
PTOLEMAIOVCI - egyptská královská dynastie makedonského původu (305-30 před n. 1.). Jejím zakladatelem byl Ptolemaios I. Sótér, vojevůdce Alexandra Velikého, ktery' se po jeho smrti roku 323 před n. 1. zmocnil vlády nad Egyptem nejdříve jménem jeho syna a nevlastního bratra, pak svým vlastním (305-285 před n. 1.). Za prvních králů této dynastie se stalo hlavní město Egypta Alexandrie střediskem helénistické kultury. Poslední královnou ptolemaiovské dynastie byla Kleopatra (VIL); po její porážce a sebevraždě roku 30 před n. 1. se stal Egyprřím skou provincií. .(V textu i tabulkách jsou uvedeni králové této dynastie podle jejich ofícíálního seznamu; někteří historikové k nim nepočítají zavražděného Ptolemaia VII. Eupatora, a tak uvádějí jejich pořadová čísla nižší).
PÝTHAGORÁS - řecký matematik a filozof (asi 580-500 před n. L). Pocházel ze Samu a působil hlavně v jihoitalském Krotónu, kde založil školu, jež byla zároveň náboženskou a politickou institucí. Jako filozof byl idealista; jako matematik si však získal velké zásluhy, mj. objevením známé věty o poměru čtverců nad stranami pravoúhlého trojúhelníku.
PÝTHEOS - řecký stavitel ze 4. století před n. 1. Spolu s architektem Satyrem se podílel na výstavbě Athénina chrámu v Priéně a halikarnasského Mauzolea.