Foiničané/Kananejci,Sidónci/
-národ,který si pokořil moře.
stély
150 kb
stéla a kaplička
135 kb
reliéf z Aradu
160 kb
stéla
160 kb
stéla
120 kb
reliéf
110 kb
slonovina
150 kb
sfinga
150
kb
slonovina II
155 kb
stély
165
kb
stély
160
kb
stély
150 kb
sarkofág
150 kb
protom
120 kb
maska
170 kb
Jejich území je pobřeží syrsko-palestinské oblasti. Severní hranice pravděpodobně probíhala
na úrovni města Šukšu. Jižní hranice je na úrovni Akka. Protože jejich území bylo na
jedné straně ohraničeno mořem a na druhé straně strmými skalami, měli historii oddělenou
od pevniny. Právě z důvodu skal, které mnohdy čněly až do moře, se cestování dělo hlavně
po moři.
Měla velmi dobré klimatické podmínky pro pěstování plodin. Avšak největší bohatsví tkvělo
v lesích.
Z těchto důvodů byly foiničané velmi dobrými mořeplavci a obchodníky.
Stručné dějiny:
Dějiny začínají kolem roku 1200 př.n.l. Dovídáme se o něm z krátkých nápisů. Zlomkovité
prameny jsou v Týtrských letopisech od Josepha Flavia, který cituje Menandra z Efesu. Pak
jsou to nepřímé prameny, a to egyptské a mezopotámské. Jedná se většinou o kroniky. Další
nepřímý pramen je Starý zákon. Kolem roku 1200 př.n.l. se Foinicie nevyhnula vpádu mořských
národů. A tak Arad a Sidón byly pravděpodobně zničeny. Sidón si však v tomto období udržoval
jistou navládu, což mimo jiné svědčí o tom, že Fonicii pojmenovali Sidonci. Tato nadvláda trvala
do roku 1000 př.n.l. V tu dobu začala nadvláda Tyru.
Bezprostředními soupeři foinických měst byli Pelištejnci a Izraelci. Mezi foinicií a
Izraelem byl velmi čílý obchodní ruch, a tak se neválčilo. Obchod zvítězil. Kolem roku
874 př.n.l. však na scénu nastupuje Asýrie a její touha ovládnout města. Ta, protože
něměla prostředky na obranu, se snažila poplatky a poctami získat přízeň.
Za doby Aššurnasirpala II se zachoval stéla z paláce Nimrudu, na níž se uvádí, že při
jeho stavbě byli zaměstnáni i foiničtí dělníci. Za vlády krále Salmanassara III/858-824/
Asyrský král nekolikrát vydává proti státům na západě a i proti foinickým městům, aby
jim uložil daně.
V roce 612 byly Asyrská říse byla zničena. Není zprávy o tom, jak
se města zachovala, ale kolem roku 600 př.n.l. byla podrobena Nabukadnesarem. Trpěla
pod babylónskou říší do té doby, než tato říše byla zničena perskou říší. Pod Peršany
se jim snad dýchalo lépe, protože není známo žádné povstání. Po bitvě u Issu /333 př.n.l./
perské panství skončilo a začalo panství Alexandra. Samostatnost foinických měst se
však vytrácí a přes určitou samostanost, kterou si některá města v různých obdobích
zachovala, samostatnost nakonec vyprchá
Náboženství.
Eusebios/4.př.n.l. je autorem: Přípravy pro evagelium, kde cituje Filóna z Byblu, který
tlumočil to, co napsal Sanchunjaton, kněz z Berztéru žijící v 11.století př.n.l. Další
údaje o foinické kosmologii jsou od neoplatonika Damaskia narozeného kolem 480 př.n.l.
Božstva jednotlivých měst.
Byblos.
El - božstvo prvořadé, nikoliv však nejúčinější.
Baalat - /paní/ božstvo vládnoucí městu.
Adónis - tohoto boha uvádějí jen řečtí autoři s významem: můj pán.
Dále jsou to jména božstev na pečetích
Sidón.
Baal - vedoucí bůh, který má jen omezené možnosti.
Astarté - bohyně, na jejíž počest se stavěly chrámy a králové a královny se označují za
její kněze.
Ešmun -
Tyr.
Melkart -
O ostatních městech toho moc nevíme. Ve Foinicii, jak ostatně ve starověkých náboženstvích,
byly božské trojice.
Foiničané v Africe.
Nápisy z foinických osad v severní Africe, zejména z Kartága,
mají především náboženský a kultovní obsah, vrhají tak světlo
na bohy, nikoli na obyčejný život
Kartágo.
Založení města je datováno kolem
roku 814 př.n.l. Podle Justinova vyprávění, zakladatelé Kartága, pocházeli z Tyru. Sestra
krále Pygmalióna Elissa se provdala za svého strýce, kterého dal její otec zavraždit,
a tak utekla, na Kypru se k ní připojil nejvyšší kněz Astarty. Tradice vypráví o lsti
, kterou Elissa provedla, když si zakoupila pozemek o velikosti volské kůže, kterou rozřezala,
a tak ohraničila celý pahorek. Místní král Hiarbás se zamiloval do Elissy a chtěl ji
pojmout za choť. Elissa se však raději vrhla do posvátné hranice, aby zachovala věrnost
manželovi. Nejlépe potvrzují tyrský původ Kartága poselstva, jež každoročně vysílala
do Tyru. Poselstva pokaždé přinášela oběti Héraklovu chrámu.
Kartágo mělo vyjimečnou polohu, a tak se rychle vyvinulo v nejdůležitější středisko
Foinicie na západě. První informace o Kartágu se týká založení osady v Ibize na Baleárských
ostrovech. Zprávu podává Diodóros Sicilský. Osada prý byla založena o stošedesát let později
než Kartágo /654-653 př.n.l. Pravděpodobně v této době se usídlili i na Sardinii a Sicílii.
Kolem roku 600 př.n.l. se marně pokoušeli zabránit Fokům v založení Marseille a utrpěli
porážku v námořní bitvě. Po bitvě se upevňuje spojenectví Kartága a Etruskie, aby společně
čelili řecké expanzi. Kolem 550 př.n.l. svede kartaginský vojevůdce Malko vítězný boj
s Řeky na Sicilii. Na Sardinii však od místního obyvatelstva utrpí porážku. Malko je
vyhoštěn z Kartága, podle Justina se však vzbouří a město obsadí. Krátce na to jej odpurci
obviní, že prahne po tyranii a usmrtí jej. Společně s Etrusky roku 535 př.n.l. porazí Fóky
v námořní bitvě u Alalie. Roku 510 př.n.l. se Řím stává nezávislou republikou. V roce
509 uzavře smlouvu s Kartágem a vzájemně si vymezí oblasti vlivu. V tu dobu se však
schylovalo k válce Řeků s Peršany, Peršané se pravděpodobně spojili s Kartáginci a ti
zautočili na Sicilii. Řekové však porazili jak Pešany, tak Kartagince, a tak rok 480 př.n.l.
měl rozhodující vliv na úspěch Řeků.
Náboženství.
Základní složkou bylo obětování. Máme hojnost svědectví o intenzivním náboženském životě, ale
chybí konkrétní dokumentace jednotlivých náboženství. Mytologii neznáme vůbec. Jména
bohů známe z punských nápisů.
Abdešmun - služebník Ešmunúv
Ešmunjaton - Ešmunem
darovaný
Šafatbaal - Baal rozsoudil
Himilk - Milkův bratr
Batbaal - Baalova
služka
Arišatbaal - Baalem milovaná
Abdelkart - Melkartův sluha
Amatbaal
- Baalova služka
Germelkart - Melkartův poddaný
Dalším zdrojem je jejich latinské
interpretatio
, které je připodobňuje klasickým bohům.
Baal - Hammon - ztotožňuje se s Kronem/Saturnem/
Tanit s Herou /Junonou/
Bohové
Božský panteon vycházel z foinického, měl však různé specializace: první z nich je konvergence
různých božských postav v trojici nejvyššího boha, bohyně plodnosti a mladého boha, jenž
zemře a vstane z mrtvých. Dvě božstva převládla nad jiné:
Tanit Pene Baal