Zpěv o Ullikummim
Překlad Zpěvu je pořízen podle vydání H.G.Guterbocka v Journal of Cuneiform Studies 5,6.
- (...)
- Porodní báby je přivedly na svět.
- Sudičky a bohyně-matky dítě zvedly
- a Kumarbimu na klín je posadily.
- Kumarbi se s dítětem laskal,
- houpal je,
- dával mu sladká jména.
- Kumarbi v duchu si říkal:
- "Jaké jméno mu dám,
- dítěti, které mi podaly sudičky a bohyně-matky?
- Vyskočilo z těla jak břitva.
- Ať tedy nosí jméno Ullikummi!
- Ať pronikne k nebi, ke královské moci,
- a at zničí Kummiji, vzácné město!
- Ať porazí Boha bouře, Ať jej rozdrtí jak plevu,
- Ať jej nohou jako mravence rozšlápne!
- A Tašmiše Ať rozdrtí jako křehké stéblo!
- Ať všechny bohy z nebe jak ptáky smete
- a Ať je rozbije jak prázdné hrnce!"
- Když Kumarbi svou řeč skončil,
- pravil si v duchu:
- "Komu je svěřím, toto dítě?
- Kdo se ho ujme
- a bude je chovat jako dar?
- Kdo je skryje na temné zemi
- - aby je nespatřil nebeský Bůh slunce ani Bůh měsíce,
- aby je nespatřil Bůh bouře, mocný král Kummije,
- a nezabil je,
- aby je nespatřila Ištar, královna Ninive, svůdná žena,
- a nerozdrtila je jak křehké stéblo?"
Kumarbi nechal Ullikummiho tajně odnést a skrýt v moři na rameni
Upelluriho - obra, který podpíral nebe i zemi a také moře.
- Umístili dítě Upellurimu na pravé rameno jak břitvu.
- A balvan rostl...
- V jediném dni vyrostl o jeden loket,
- v jediném měsíci vyrostl o jeden hon.
- A kámen, který mu byl na hlavu vržen,
- zakrýval mu oči.
- Když nadešel patnáctý den,
- kámen dorostl.
- Stál v moři, v lůně jeho, jak břitva.
- Z vody vyčníval onen kámen
- a do výšky jako...
- a moře mu jak suknice sahalo po pás. Jako hrozba se tyčil ten kámen
- a nahoře v nebi se dotýkal chrámů a svatyň.
- Bůh slunce shlédl z nebe
- a spatřil Ullikummiho.
- Též Ullikummi spatřil nebeského Boha slunce.
- A Bůh slunce v duchu si řekl:
- "Kdo je ten nenadálý bůh stojící v moři?
- Jeho tělo se nepodobá postavám bohů!"
- Nebeský Bůh slunce odbočil z dráhy
- a zamířil k moři.
- Když dorazil Bůh slunce k moři,
- přiložil Bůh slunce ruku k čelu
- (...) a jeho tvář strnula rozhořčením.
- Když si prohlédl nebeský Bůh slunce Ullikummiho,
- odbočil podruhé z dráhy,
- vykročil a sestoupil k Bohu bouře.
- Hledě Bohu slunce vstříc,
- Tašmišu pravil:
- "Proč přichází nebeský Bůh slunce, pastýř pozemšťanů?
- Věc, kvůli níž přichází,
- je tak závažná,
- že nesnese odkladu.
- Je to hrozný spor
- nebo hrozná bitva
- či je to nebeská vzpoura
- nebo pozemský hladomor?"
Bůh bouře nechal prostřít stůl, ale Bůh slunce se omluvil, pohoštění nepřijal a rychle
zpravil hostitele o Ullikummim. Bůh bouře byl jeho zvěstí velmi zneklidněn.
- Když odešel nebeský Bůh slunce, Bůh bouře rozvažoval.
- Potom se Bůh bouře a Tašmišu za ruce vzali
- a opustili svatyni, chrám.
- Jejich sestra Ištar směle z nebe vykročila.
- V duchu si Ištar říkala:
- "Kam spěchají oba bratři?"
- Chvatně se přidala Ištar,
- k oběma bratřím se přidala.
- Vzali se za ruce
- a stoupali na horu Chazzi.
- Král Kummije upřel zrak,
- upřel zrak na hrozivý balvan.
- Uviděl hrozivý balvan
- a jeho tvář strnula rozhořčením.
- Bůh bouře usedl na zem
- a slzy se mu řinuly jako kanály.
- Bůh bouře, s očima uplakanýma, promluvil:
- "Kdo se má neustále dívat na věčný spor?
- Kdo má stále bojovat?
- Kdo se má neustále dívat na věčné hrůzy?"
- Ištar Bohu bouře odpověděla:
- "Můj bratře, nemá rozumu ani trochu,
- udatností byl však obdařen desetinásobnou ...
Ištar zdrceného bratra dále utěšovala. Měla své zkušenosti, a tak se domnívala,
že zneškodní obra svými ženskými zbraněmi i tentokrát. Nastrojila se, ověsila šperky
a začala zpívat a hrát na mořském břehu. Ale z moře se zvedla velká vlna a sdělila
Ištaře, že obr je hluchý a slepý, a neví, co je to cit. Ištar viděla, že její počínání
je marné, odhodila harfu, odložila šperky a naříkajíc odešla. Bohu bouřky tedy nezbylo,
než zasáhnout osobně. Přikázal Tašmišovi, aby povolal oba jeho posvátné býky, uvolnil
bouře, větry a deště. Sedmdesát bohů se mu přidalo na pomoc - a přesto nezvítězil.
Ullikummi dokonce dosáhl Kummije. Když už se situace zdála být beznadějnou, navrhl
Tašmišu Bohu bouře, aby požádali o radu a pomoc boha Eu, aby se ho zeptali na tabulky
s prastarými zprávami. Navštívili jej v jeho domě, mnohokrát se poklonili a Ea pomoc
neodmítl. Odebral se k obru Upellurimu a vyptával se jej, zdali něco neví o kamenné
nestvůře:
- Upelluri zvedl oči,
- spatřil Eu.
- Upelluri Eovi pravil:
- "Zdráv bud Eo!" a vstal.
- A Ea přál na oplátku zdraví Upellurimu:
- "Nechá žije Upelluri v podsvětí,
- na němž jsou postaveny nebe a země!"
- Ea pak Upellurimu pravil:
- "Nevíš o tom, Upelluri?
- Nikdo ti tu zprávu nepřinesl?
- Nevíš o něm,
- o nenadálém bohu, kterého Kumarbi stvoňl proti bohům?
- Že Kumarbi dokonce chystá Bohu bouře smrt
- a stvořil mu protivníka?
- Balvan, který ve vodě vyrostl, neznáš?
- Tyčí se vzhůru jako hrozba,
- až zastínil nebe, svaté chrámy a Chepat.
- Snad proto, že vzdálen jsi v podsvětí,
- toho nenadálého boha neznáš?"
- Upelluri Eovi odpověděl:
- "Když na mne stavěli nebesa a zemi,
- nevěděl jsem o ničem.
- A když došlo k tomu, že nebesa a zemi nožem rozkrojili,
- ani o tom jsem nevěděl.
- Nyní však mne cosi pobolívá v pravém rameni.
- Ale nevím, kdo to je, ten bůh."
- Když Ea ta slova uslyšel,
- otočil Upelluriho pravé rameno
- a na Upelluriho pravém rameni
- stál jako břitva balvan.
- Ea promluvil k dávným bohům:
- "Slyšte má slova, dávní bozi,
- kteří znáte dávné zkazky!
- Otevřte je znovu, ty prastaré schrány otců a dědů!
- Dejte přinést pečet dávných předků
- a tou je pak dejte znovu zapečetit!
- Dejte vynést dávný poříz,
- jímž rozkrojili nebe a zemi,
- a pod nohama dejte odříznout Ullikummiho, balvan,
- protivníka, jejž Kumarbi vychoval proti bohům!"
Jakmile byl Ullikummi odtržen od těla Upelluriho, opory, na které vyrůstal,
jeho síla se oslabila. Tehdy Ea vybídl bohy k novému boji. Vyprávění o jeho
průběhu nám chybí a neznáme ani jeho výsledek. Donmíváme se však, že Ullikummi byl
koneckonců poražen. Jak by také Bůh bouřky mohl být považován za nejvyššího boha,
kdyby ve střetnutí s netvory nezvítězil a nezmařil tak Kumarbiho úmysly?