PROSBA ZA ODVRÁCENÍ MORU
Prosby tvoří v chetitském písemnictví samostatný a poměrně dobře zastoupený žánr. Vysoko postavené osoby, členové královské rodiny i nejmenovaní jedinci v nich úpěnlivými slovy vkládají bohům do rukou nejen svůj osud - své zdraví, dlouhý život, početnou rodinu, ale také obecné blaho - dobré počasí, úrodu na polích a ve stádě, vítězství nad nepřáteli, ukončení epidemií. Vycházejí z myšlenky, že situace, v níž se ocitli, má příčiny v božském hněvu, vyvolaném vlastním proviněním, eventuálně i cizí vinou. Modlitbami se tedy snaží zároveň zjistit důvody nelibostí bohů a dosáhnout prominutí trestu.
Mezi dochovanými prosbami vynikají modlitby za odvrácení morové epidemie, kte;á řádila v Chetitské říši koncem 14. století př.n.l. Jsou vloženy do úst krále Muršila, během jehož panování byla země nejhůře postižena, a jejich vytříbená kompozice, vzájemné propojení, studium a citace starých písemných pramenů naznačují, že jsou dílem vzdělaných autorů, patrně nejobratnějších písařů královské kanceláře. Vedle filozofických a psychologických závěrů přinášejí tyto texty rovněž zajímavé poznatky pro historii Chetitské říše ve 2. polovině 14. století.
- Bože bouřky, můj pane, a bohové chetitští, mí páni!
- Posílá mne (tj. tabulku s prosbou) Muršili, váš služebník:
- "Jdi k chetitskému Bohu bouřky, mému pánu
- a k bohům, mým pánům a toto řekni!
- ,Co jste to udělali?
- V srdci Chetitské země jste mor vyvolali
- a Chetitská země morem nadmíru, převelice trpí.
- Smrt řádila již za mého otce a mého bratra
- a nyní, co jsem se já stal knězem bohů, řádí za mně
- je tomu už dvacet let, co řádí smrt v srdci Chetitské země.
- Mor v Chetitské zemi nepolevuje,
- mne v srdci neopouští tíseň,
- z těla nemohu zahnat strnulost.
- Kdykoliv jsem slavil svátky, konal jsem je pro všechny bohy nepečoval jsem jen o jediný chrám.
- Proto i modlitbu v záležitosti moru jsem adresoval všem bohům.
- Své oběti jsem vám znásobil: vyslyšte mne bohové, mí páni!
- (...)
- Bohové mne však nevyslyšeli,
- mor v Chetitské zemi neustoupil, dál těžce doléhal.
- Z těch, kdož bohům obětují chlebem a vínem, zbyli jen nemnozí a ještě umírali.
- Země dále strádala...
- Nechal jsem si pňnést dvě staré tabulky...
- První tabulka se týkala... oběti pro řeku Eufrat,
- kterou předchozí králové konali na obranu proti moru.
- V současnosti, od dob mého otce, jsme v Chetitské zemi
- oběti pro řeku Eufrat nikdy nekonali.
Druhá tabulka - o městě Kuruštamma - [pojednávala o tom,]
jak chetitský Bůh bouřky odvedl obyvatele Kuruštammy do Egypta a jak pro ně chetitský Bůh bouřky uzavřel smlouvu s Chetity.
Tak byli před chetitským Bohem bouřky zavázáni přísahou. Zatímco Chetité a Egypťané byli před chetitským Bohem bouřky zavázáni přísahou,
došlo k tomu, že Chetité ji porušili, Chetité brzy závazek bohům překročili. Můj otec vytáhl s pěšáky a jízdou
a prorazil egyptské hranice v území Amka; a znovu vytáhl a znovu uhodil.
[Tato tabulka vypráví], jak se Egyp~ané zalekli a jak přišli a naléhavě žádali mého otce,
aby jim dal svého syna jako vládce. Když jim můj otec svého syna dal, odvedli jej a zabili.
Můj otec se rozhořčil a vytáhl proti Egyptu. Egypt porazil a egyptské pěšáky a jízdu pobil
- Chetitský Bůh bouřky, můj pán,
- v tom mého otce spravedlivě podporoval,
- takže egyptské pěšáky a jízdu porazil a pobil.
- Jakmile přivedli do Chetitské země zajatce,
- kterých se chopili, vypukl mezi zajatci mor a oni počali umírat.
- Tak se zajatci, které deportovali do Chetitské země,
- zanesli do Chetitské země mor
- a od těch časů řádí v Chetitské zemi smrt.
- Chetitský Bože bouřky, můj pane, vyslyš mne!
- At ustoupí mor v srdci Chetitské země!
- Pričiny moru, které jsem zjistil orákulem, napravím a odčiním...
- Chetitský Bože bouřky, můj pane, bohové, mí páni!
- Stává se to, chybuje se.
- Také můj otec chybil a překročil příkaz chetitského Boha bouřky.
-
- Já jsem se (sice) neprovinil, ale je to tak
- otcova vina přechází na syna.
- p tak vina mého otce přešla na mne.
- Hle, chetitskému Bohu bouřky, mému pánu a bohům,
- mým pánům, jsem doznal:
- Je to tak, dopustili jsme se toho.
- A protože jsem vinu svého otce doznal,
- nechá se upokojí mysl chetitského Boha bouřky, mého pána,
- a bohů, mých pánů!
- Slitujte se nade mnou,
- zbavte Chetitskou zemi moru
- at' poslední z těch, kdož obětují chlebem a vínem,
- už neumírají!
- Hle, k chetitskému Bohu bouřky, mému pánu, obracím kvůli
- moru prosbu:
- Vyslyš mne, chetitský Bože bouřky, zachovej mne při životě!
- Řeknu ti toto:
- Pták se uchýlí ke kleci a klec jej zachová při životě.
- Nebo když nějakého sluhu něco tíží,
- obrátí se s prosbou na svého pána,
- pán jej vyslyší a urovná to, co jej tížilo.
- Nebo když se nějaký sluha proviní
- a vinu svému pánu dozná,
- - jakkoliv pán může jednat po svém
- protože sluha se doznal svému pánu,
- pánova mysl se uklidní
- a pán onoho sluhu nepotrestá.
- I já jsem doznal vinu svého otce:
- Je to pravda, dopustil jsem se toho.
- (...)
- Hle, já tě, chetitského Boha bouřky, svého pána, vytrvale prosím:
- Zachovej mne při životě!
- Jestli snad smrt řádí z nějaké další příčiny,
- včas to napravím.
- Jen at' poslední z těch, kdož obětují bohům chlebem a vínem,
- již neumírají!
- At ustoupí mor z Chetitské země!
- Bohové, co jste to učinili!
- Vyvolali jste mor, takže celá Chetitská země umírá
- a vám obětní chléb a úlitbu nemá kdo připravit!
- Oráči, kteri obdělávali božská pole a nivy, zemřeli,
- a pole a nivy boží nemá kdo obdělat a sklidit.
- Ženy u mlýnských kamenů, které zadělávaly bohům chléb, zemřely,
- a chléb boží teď nemá kdo zadělat.
- Skotáci a pastýři z ohrad a salaší,
- v nichž se vybíraly kusy dobytčat a ovcí [pro oběti], zemřeli
- a ohrady a salaše jsou vyčerpány.
- Dojde k tomu, že oběti bohům chlebem, úlitbou a masem ustanou.
- Pak přijdete na nás, bohové,
- a budete nám přikládat vinu. Vaší moudrostí lidstvo pozbylo
- a není ničeho, co bychom udělali správně.
- Bohové, jakoukoliv vinu [v nás] spatřujete,
- necht' přijde boží muž a sdělí ji,
- nebo věštkyně, zaňkávač, augur at ji zjistí orákulem,
- či smrtelník ve snu ať ji nahlédne!
-