Otázka smyslu v životě.
Pokud je pravda, že naše rozhodnutí, myšlenky a pocity jsou výsledkem působení zákona příčiny a následku, že neexistuje základ pro naši mravnost, že náš vznik je čirá náhoda, že naše smrt je konec všech našich vztahů, schopností, snů, tužeb-vzniká otázka, zda náš život vůbec má konečný smysl. Ovšem můžeme říkat: "Užijme si teď a co bude potom nás nezajímá," ale stačí to? Izraelský král Šalomoun napsal knihu, ve které popsal, jak hledal smysl v životě skrze rozkoš, různá díla, práci, peníze a bohatství. Zjistil, že všechno je pomíjivost a marnost. Ale řekl něco velmi zajímavého o Bohu: "Lidem dal do srdce touhu po věčnosti." Něco v nás křičí, že nejsme jenom hmota, že ačkoliv tělo je důležité, jsou také důležité duševní hodnoty. Evangelista Billy Graham řekl: "Jakákoli filozofie, která se zabývá jenom tímto světem, není pro člověka postačující." Pokud lidská povaha je taková, že vyžadujeme něco více než jenom "jezme a pijme, neboť zítra zemřeme," žít bez konečného smyslu v životě je nesmysl

odpověď ateisty:
o Bohu: "Lidem dal do srdce touhu po věčnosti.
Touha po věčnosti není důkazem, že nějaká věčnost existuje. Bůh dal člověku tuto touhu, ale již zapoměl dát člověku nějaký důkaz. Touha po věčnosti není božím darem. Kolik z nás touží po jisté formě nesmrtelnosti a nepotřebuje boha. Každý z nás si jednou uvědomil pomíjivost života a chtěl mít aspoň naději po nesmrtelnosti. Já vím, že Bible není o důkazech, ale o víře a naději. Ale co je to za naději, když nikdo nemá možnost ji dosáhnout. Smysl života tedy lze podle Bible vidět v naději? Naděje má spoustu podob, ale naděje po věčnosti převedená ve smysl. To, že jako ateista odmítám tuto naději po jakési věčnosti neznamená, že nežiju pro budoucnost. To, že náš život je náhoda, že žijeme, abychom jedli a dýchali, že jsme následkem zákona příčiny a následku a ne jeho příčinou neznamená, že náš život nemá smysl.
Jako ateista jsem si vědom jedinečnosti mého života. Možná se náš život skládá z jedinečných a náhodných setkání, které se nikdy nebudou opakovat, možná náš život plyne bez ohledu na naše přání. A v čem pak tkví smysl života?
Na tuto otázku hledají odpověd milióny lidí.Vždy si vzpomenu na film, kde několik mnichů meditovalo bez ohledu na počasí, bez ohledu na to, co se dělo kolem. Dosáhli možná pocitu štěstí, pocitu klidu, ale objevili tak smysl života? Opravdu si mohu myslet, že meditací, osaměním vůči všemu ostatnímu dosáhnu klidu a míru. K čemu mi tento klid a smysl bude? Každý, kdo obdivuje tyto svaté muže, kdo cítí potřebu je následovat, by si měl představit, že takto meditoval jejich otec místo toho, aby miloval jejich matku. A z lásky, té chemické reakce zrozen byl člověk a kdo dokáže víc?