Ateismus, konkrétně materialismus, neposkytuje žádný základ pro racionalitu.
Kniha Za novými světy, popisuje tento problém takhle: Materialisté mají za to, že
vnímání a poznání jsou buď totožné s mozkem, nebo jsou jeho vedlejším produktem, totiž
jsou výsledkem fungování hmoty. Hmota ovšem funguje podle své vlastní povahy. Nemáme
totiž důvod předpokládat, že hmota má schopnost vést lidi k pravdě. Když rozum je
funkce nerozumných složek, na jakém základě se můžeme domnívat, že jeho závěry jsou
spolehlivé? Charles Darwin sám pochopil tento problém. Jednou napsal: "Pokaždé se
vynoří strašlivá pochybnost, zda názory lidského mozku, který se vyvinul z mozku
nižších živočichů, mají nějakou hodnotu a zda jsou vůbec hodnověrné. Věřil by někdo
názorům opičiho mozku, pokud v něm vůbec nějaké jsou?"
Někdo namítne: "Prostě víme, že rozum je spolehlivý." Otázka však zní: Jak to víme?
Proč by mělo něco z toho, co si hmota uvědomuje, mít nějaký vztah k tomu, co skutečně
je? Jaký je test pro odlišení pravdy od zdání? Můžeme poukázat na vědecké metody, na
logiku, a podobné, ale to nechává naší otázku nezodpovězenou, protože všechny tyto
metody užívají rozumu, který má být sám prověřován. Profesor J.B.S. Haldane, známý
ateista, řekl: "Pokud jsou mé myšlenkové procesy dány pouhým pohybem atomů v mém mozku,
nemám důvod si myslet, že mé domněnky jsou pravdivé... a tudíž nemám důvod ani k
předpokladu, že můj mozek se skládá z atomů." Je to začarovaný kruh. Někdo řekne:
"Nebudeme mluvit o pravdě. Rozum je užitečný k přežití, a to je všechno." Ale když
budeme spokojeni, že rozum jen funguje v praktických záležitostech a to nám stačí,
nebudeme mít žádný základ pro uvažování na vyšší, teoretické úrovni. To znamená, že už
nebude žádný základ pro víru, třeba, v materialismus, protože on sám už je filozofická
myšlenka. Možná, že materialismus je pravda, ale pokud ano, nikdy nemůžeme vědět, že je
to pravda. A to je zvláštní. Myslím, že to je dobrý důvod předpokládat, že to pravda
není.