Ateismus neposkytuje žádný základ pro etiku.

To neznamená, že materialisté jsou nemravní lidé. Mnozí z nich uznávají morálku, jenomže pro ni nemají základ. Jednou jsem řekl své kadeřnici: "Můžeš být dobrá bez Boha, jen nemůžeš vysvětlit, proč bys měla být dobrá." Ona odpověděla: "No, to je fakt." Dr. James Sire ve své knize Za novými světy píše: "Připomeňte si, že pro naturalistu svět pouze existuje. Nedává člověku pocit nějaké mravní povinnosti. Prostě existuje. Etika však hovoří o tom, co by mělo být, ať už to je, nebo není. Kde tedy člověk bere základ pro svoji morálku? Odkud pramení pocit morální povinnosti?" A toto je velký problém pro materialismus. Jak z je vyplývá mělo by? Lidé chtějí přežít, a proto by měli přežít. Proč? Protože ta touha je? Otroctví je; mělo by to být? Ne? Takže ne všechno, co je, by mělo být. Jakási kultura má nějakou hodnotu, ta hodnota je. Měla by být? Kdo se rozhoduje? Většina? Nemůže se většina mýlit? A co když dvě kultury v kontaktu mají jiné, opačné hodnoty. Čí je správný standard? Nejsilnější? Vidíte ten problém: vesmír je, ale jaké je měřítko toho, co by mělo být? Říci, že morálka je relativní, tento problém neřeší. Mimo jiné, není možné žit jako relativista. Ukážu to pravdivým příběhem. Ve USA byl student filozofie, který napsal referát, ve kterém argumentoval, že neexistují žádné objektivní nebo absolutní morální principy. Na základě jeho práce, bylo jasné, že ten referát si zasloužil jedničku. Profesor mu však dal pětku a připsal: "Modré desky se mi nelíbí." Ten student dostal svůj referát, úplně se rozhněval, šel k profesorovi a křičel: "To není fér! Toto není spravedlivé! Proč jsem dostal známku na základě barvy desek? Známka by měla být na základě obsahu!" Profesor se ho tiše zeptal: "To je ten referát, který argumentuje, že nejsou žádné objektivní morální zásady jako třeba spravedlnost, a že všechno je jen záležitost toho, co se člověku subjektivně líbí a nelíbí?" "Ano, ano!" "Dobře," řekl profesor, "modré desky se mi nelíbí. Známka je pětka!" Ihned si ten student uvědomil, že ve skutečnosti on věří v objektivní principy jako je spravedlnost. Profesor změnil známku v jedničku, a student odešel s novým pochopením objektivní povahy morálky. Je jednoduché tvrdit, že mravnost je relativní, ale těžké až nemožné, je takhle žít. Takže, odkud dostávají materialisté svou morálku? Není to jasné? Z teismu! Perfektní příklad této "krádeže" je v následujícím citátu. Lékaři z Americké lékařské asociace hledali základ pro etiku. Jak se můžeme vyhýbat etickým zneužitím? Pozvali tedy britského vědce a filozofa C. P. Snowa, který jim řekl toto: "Jsem přesvědčen, že biologicky život, lidský život, veškerý život, je pouze mimořádná náhoda, a jeho vznik byl závislý na celé řadě podmínek, které se-jakkoliv je to nepravděpodobné - vyskytly ve vhodném čase na vhodném místě. A tak jsme tady, osamělí na té naší špetce hmoty, pouhé produkty čiré náhody. A teď musím uvést něco, co bude znít jako protiklad k tomu, co jsem právě řekl. Jsem totiž přesvědčen, že musíme jednat tak, jako kdyby každý jednotlivec měl obrovskou hodnotu, jako kdyby si životy všech lidí byly v Božích očích rovny - jak to říkají věřící." Tak kdo je realista - materialista nebo křesťan?

Příběh o studentovi. Kolik miliónů takových pětek bylo už dáno a pochybovali snad studenti o tom, že morálka je objektivní? V tom příběhu šlo jen o to, že profesor, který byl jmenován do své funkce pravděpodobně na základě osobního rozhodnutí nějakých lidí, se rozhodl podle svého svědomí. Tedy na základě rozhodnutí. Kdyby ten student uznal známku a něšel za profesorem stal by se z něj třeba zklamaný student, který jen pochopil, že morálka není v tom, co hlásáme, ale v tom kdo nás hodnotí. Protože i písemnou práci z matematiky lze hodnotit různými přístupy. Třeba tím,že hodnotím podle výsledků nebo hodnotím postup pro dosažení výsledku či hodnotím jakého otce je syn, který písemnou práci psal.
Ateismus jistě poskytuje základ pro morálku. Pro ateistu je nejcennější lidský život. A z této základní teze se odvozují další. Pomáhat lidem žít a pracovat pro společnost. Člověk musí udělat něco pro společnost, aby pak mohl využívat klady společnosti. Většina křestanů pracuje pro společnost či pro jiné, ale na prvním místě je bůh a hlavně jeho cesta k bohu. Ateista nehledá cestu k bohu, cestu do věčného ráje, ale chce prožít dobře svůj život. Někdy to znamená, že přijde z práce a sedne si k televizi. Ale proč bych to měl odsuzovat? A ta krádež?
Morálka zde byla dávno před náboženstvím. Je snad to, že nezabiju člověka důsledkem teismu? Ne, vždyť považuji lidský žívot za něco vyjímečného, i když pomíjivého. A právě z důvodu pomíjivosti je lidský život vyjimečný.