Vesmír, slovo, které představuje pro většinu lidí tajemno, nekonečno. Už odpradávna lidé toužili poznat tajemství vesmíru a vesmír jako takový vždy hrál důležitou roli. Navigace na moři je možná jen podle hvězd. Člověk obracel svoje zraky k obloze a ptal se, co tam je? Co je vlastně vesmír?
Hmota?Čas?
prostor?
Vesmír je nekonečný prostor vyplněn hmotou a časem. Miliardy hvězd plující prostorem, miliardy planet rotující kolem svých hvězd, nespočetně galaxií. Kde je hmota, je čas, kde není, neexistuje ani čas. Je otázkou, zda čas může plynout bez hmoty. V úseku vesmíru není žádná hmota tedy neplyne tam čas. V jistém okamžiku tímto prostorem proletí raketa a jak to bude s časem? Začne se čas odpočítávat v okamžiku vniknutí hmoty a po jejím opuštění čas skončí? Z dnešního hlediska lze říci, že vesmír jako takový byl stvořen v jediném okamžiku. Před tím však musel být prostor, v němž se později vesmír stvořil a rozpínal. Je mnoho teorií, jak vznikl, jak vlastně skončí, ale pro žádnou není dostatek důkazů. Jedno je jisté, vesmír jako takový byl před lidstvem a bude po něm, proto je zcela pokrytecké si myslet, že vesmír byl stvořen pro lidstvo jako takové. Nemá žádný, aspoň pro nás pochopitelný, smysl. Snad jeho smyslem je jen pouhé vyplnění prázdného prostoru.
Při procházkách po nocích se ateista často zadíval na noční oblohu. To co tam viděl, ho
naplňovalo pocitem marnosti nad krásou, kterou pozoroval.Sám sobě si dával otázky a snažil se na ně odpovědět. Bylo to však marné, ale to ho nedeprimovalo, jen přivádělo k úžasu nad geniálností přírody jako takové. Chápal, že nemůže odpovědět na věčnou otázku lidstva, odkud jsme se vzali?
Stvoření vesmíru a světa je a ještě dlouho bude zahaleno tajemstvím. Každým objevem se zdá, že se přibližujeme a zároveň se vzdalujeme pochopení vesmíru jako takového. Vědecké teorie se množí jako houby po dešti a normální člověk je nechápe. Je otázkou, zda je možné je pochopit a zda to má cenu pro člověka jako jedince. Od prvního pozorování oblohy prvními lidmi přes pozorování oblohy mořeplavci, aby se statně navrátili domů, jsme dospěli k pozorování oblohy vědci, abychom pochopili. Kdož pochopí krásu nekonečna a jeho smysl. Již pradávné civilizace měli svoje učení o stavbě vesmíru.
Vesmír, jako prostor kolem nás, je stálý. Jistě, je otázkou, co je vlastně vesmír. Prostor, který známe, prostor, kde se vyskytuje hmota, či ještě něco víc? Stvoření vesmíru je tak trochu problém.Pokud vezmeme za správné, že vesmír se stvořil dle Velkého třesku před 18-16 miliardami let, musíme se otázat: co bylo předtím, kde se vzala hmota? Nestvořil teda vesmír opravdu bůh? Problém, co bylo před Velkým třeskem, je však jaksi mimo naše chápání. Prostě je to stejná otázka jako: co bylo před bohem?
Křesťané taky tvrdí, že bůh je tady od věčnosti. Proč tedy máme stát v úžasu nad zrozením vesmíru? Prostě musíme přijmout fakt, že vesmír jako takový tady byl,je, a bude. Ve vesmíru se hmota přelévá z jedné formy do druhé. Hmota se neustále mění. Zániky a zrody hvězd, galaxií. Známý vesmír před námi pomalu otvírá svou krásu, ale co je dál? Kolik světů podobných našemu existuje? Milión nebo žádný. V čem je naše planeta vyjmečná? Jen, že je tady život.
Je opravdu možné stvoření života z neživé hmoty? Materialisté tvrdí, že ano. Bohužel to
nemohou dokázat. Proč? Pro tento důkaz chybí základní předpoklad -čas....
Příroda měla na tento experiment několik tisíc, možná několik milionů let, a my to chceme dokázat za jediný den? Možná také vznikl život souhrou náhod, vždyť vesmír nepotřebuje lidstvo, možná nepotřebuje sám sebe. Pro mnoho lidí je to tragické a zničující, když by měli uvěřit tomu, že zde jsou náhodou, a že nemají ve vesmíru žádný smysl. Jak se má mladý člověk vyrovnat s představou, že je zde jen náhodou, a že jeho jediné poslání podle přírody je jen pouhá reprodukce? Je pravdou, že jsme jen součástí přírody, není to však pravda smutná či deprimující. Je to pravda oslavující přírodu její krásu a moudrost. Lidstvo se musí naučit žít s vědomím, že je zcela závislé na přírodě, jejích zákonech a že doba trvání lidstva je omezená dobou, kterou jí nadělila příroda. Můžeme naříkat nad osudem, který nám byl určen, můžeme proti tomuto osudu bojovat, ale stejně nezměníme čas, který nám je vymezen. Mravní síla lidstva se právě ukáže, jak se lidstvo vypořádá s tímto faktem, dosud se děla tak, že jsme stvořili bohy, kteří nám stvořily věčný život v ráji, pro který nemusíme nic dělat, jen věřit některému bohu.
Nejvíce je nám materialistům vyčítáno, že nejsme mravní, že zavrhujeme tzv.vyšší ideály. Je smutnou pravdou, že lidský život je jako hrst písku v prstech. Zrnko po zrnku, den po dnu odtéká do nenávratna a žádný den se nevrátí, naše rozhodnutí se jen velmi těžkou berou zpět. A tak každý den je jiný, i když se zdá, že všechny jsou stejné. Každý den máme možnost konat dobro i zlo. Každý z nás je jako zrnko písku v dějinách. Ale i zrnko písku je schopno udělat do skla rýhu a tak každý člověk má moc zanechat v dějinách svou rýhu. Na lidském životě je nejstrašnější smířit se s pocitem, že máme svůj konec a že jednoho dne budeme usazeni v zem, ze které jsme vzešli. Naše tělo se rozpadne, vše co jsme stvořili, vše v co jsme věřili, pro nás přestane mít smysl. To však neplatí pro ostatní, kteří žijí z toho, co jsme udělali.
Z mála jsme vzešli a málo spočineme.
Jak krásné dokáže být nebe plné hvězd, galaxii. Kdož pochopí tvou krásu a tvé zrození?
Ateista se zasmušil, protože neuměl odpovědět na otázku, jak vznikl vesmír jako takový. Pochopil však že tato teorie teprve bude nalezena našimi potomky, za jak dlouho neví, ale ví, že bude. Astronomové stále více odhalují tajemství historie vesmíru. Stale více se blíží jeho vzniku.
Krása západu slunce v něm vyvolávala nadšení nad nádherou přírody a byla důkazem boží neexistence. Ateista pochopil, že vše co, kolem sebe vidí, je smyslem existence přírody. Každý tvor, každá rostlina, každý kámen má své místo v přírodě a má smysl. Vše, co se děje, je základním předpokladem přírody a není to jen proto, zda si to člověk přeje či ne. Moudrost přírody pak spočívá v tom, že každý tvor má místo na slunci, ale musí bojovat, aby nebyl pohlcen jiným.
Katolické dogma stvoření světa lze popsat takto:
Bůh celý svět stvořil, čili učinil z ničeho.
Gn. 1.1 Na počátku stvořil bůh nebe a zemi.
Bůh sám jediný stvořil celý svět.
Bůh stvořil svět svobodně.
Bůh stvořil svět v čase.
Stvoření světa je společné dílo trojjediného boha.
Bůh stvořil svět podle svých věčných idejí.
Bůh stvořil svět ke své slávě.
Ateista pochopil, že bible není pojednání o stvoření, a snad proto je tam stvoření popsáno jen jakoby okrajově. Mnohé katolické knihy považuji zprávu o stvoření za chvalozpěv na boha.
Ale snad právě proto ateista očekával jasnou zprávu. Není tomu tak, ale to ateista chápal. Není nutno obyčejného člověka zatěžovat nudnými popisy vzniku. Stvoření vesmíru lze pokládat za jakousi předehru stvoření člověka. Pochybnost je však už při slovech, že stvořil svět svobodně, podle svých ideji a ke své slávě. Jestli-že připustíme, že stvořil svět svobodně, mohl ho stvořit z donucení protože nic není jen černé . Kdo ho mohl donutiti, jeho pýcha či nabubřelost.Jaké ideje mají na mysli? Stvoření člověka je přímým pokračováním aktu stvoření. Je to však hlavní akt. První otázka, která se nabízí je:
Proč stvořil člověka?
Dle katolické nauky ho stvořil pro svou slávu, a proto, aby člověk byl účastem na jeho lásce. Kdyby opravdu bůh stvořil člověka pro svou slávu, bylo by to znamení jeho pompéznosti a nadutosti. Bůh stvořil člověka na oslavu své slávy, ale člověk se mu jaksi nepovedl.
Další otázka:Proč ho stvořil nedokonalého?
Dle našich názoru dokonalé musí tvořit dokonalé. Ale jak je možné, že dokonalý bůh, chtěje stvořit člověka pro svou slávu stvořil ho nedokonale přímo diletantsky, protože člověk je závislý na mnoha faktorech. Možná odpověď je v tom, že chtěl aby člověk byl nezkušený, slabý, aby mu mohl pomáhat, protože kdyby ho stvořil pořádně, nepotřeboval by člověk boha. Chtěl li ho však stvořit k obrazu svému a k věčné lásce, je s podivem, kolika chyb se při tom dopustil. A nakonec ho ještě vyhladil.
Stvoření života z neživé hmoty bylo donedávna tabu, které se trestalo smrtí. I když bůh stvořil Evu z neživé hmoty - kosti Adamovi.... Toto století začalo poodhalovat závoj stvoření . I když se na první pohled zdá, že stvoření života ze země a popela je nemožné, objevují se první vlaštovky. Největším problémem důkazu je čas. Příroda měla několik milionů let na to, aby stvořila prvotní organismy a my to ve své naivitě a nadutosti chceme dokázat za několik roků. Možná jsme výsledkem tak nahodilé souhry ......... která se stane jednou za život vesmíru, a přece se stala. Chápu, že pro mnohé je velice deprimující, když mají uznat, že jsme jen hříčkou přírody, ale je tedy nutné to přijmout jako fakt, který nelze změnit.
Mnoho vědců dumá nad otázkou vzniku života na zemi. Je mnoho teorií, které jsou podepřeny rovnými důkazy. Bohužel se doteď neobjevila jediná, která by obsáhla vše. Proto je vznik dosud zahalen rouškou tajemství a asi ještě dlouho bude.