Roku 1118 založili francouzští křižáci v Jeruzalémě řád chudých rytířů Kristových a Šalamounova chrámu. Koncem 13.století se stal nejmocnějším církevním řádem, zárověn však oporou svaté stolice. Vlastnil devět tisíc hradů a ostrov Kypr. Roku 1307 však vznesli franský král Filip IV a Kliment V. obvinění z kacířství a rouhačství. Filip totiž dlužil templářům 500 000 liber. A tak se již předem domluvil s papežem na rozdělení majetku. 1307 vydal příkaz k zatčení všech templářů z důvodu jejich chystaného odjezdu ze země s vyvezením svých pokladů. Začali inkviziční tribunály na popud vrchního inkvizitora Ymberta. Jak bylo při těchto tribunálech zvykem, templáři se přiznávali ke všemu. Jejich velmistr de Molay byl zatčen 14.9.1307. 22 listopadu 1307 vydal Kliment V bulu Pastorali Praeminentiae, v níž tvrdý postup Filipa shledává oprávněný a vinu templářů za prokázanou. Roku 1309 byla ustanovena nová komise, před níž se mohli templáři obhájit, jenže tak neučinili, protože podle jejich názoru podléhali jen papežovu soudu. Roku 1310 došlo k upálení prvních templářů, 18.3.1314 konfiskace a upálení nejvyšších představitelů. To je jeden z nejmasovějších právních zločinů křesťanství.
Roku 1700 začaly první procesy tzv.honů na čarodějnice. Skutků, jejichž konce se nedožilo několik milionů lidí, a to převážně žen. I když se církev omluvila za tyto činy, nikdy se nemůže zbavit morální odpovědnosti vůči lidstvu za to, že zcela vědomě a s rozkoší vraždila nevinné. Vždyt organizace, která hlásá lásku k bližnímu i svému nepříteli porušila práva, která uznává i ta společnost, která byla na nízké úrovni. Jak tedy může církev svatá vůbec mluvit o mravnosti, když se dopouštěla takových zločinů?
Střípky ze života papežů
Luigi de Sannctis: papež Sergia III otrávil svého předchůdce
          / římský farář, profesor bohosloví, člen cenzury, inkvizice /
......V dubnu 769 sestoupil se sněm v Laternu, který nešťastného Konstantina znovu odsoudil a když se hájil, bili jej přítomní duchovní v tvář a vyhodili jej z chrámu
Štěpán V.885-891:,,Papežové jsou jako Ježíš počati od svých matek zastíněním ducha svatého, všichni papežové jsou jakýsi druh bohočlověků, aby tím lépe mohli zastávati úřad prostředníků mezi bohem a lidmi, jim budiž také dána všeliká moc na nebi i na zemi.
Bonifacius VIII
1.bula 1296 - světským panovníkům pod trestem klatby zapovídalo se na duchovní osoby daně ukládati
2.bula 1302 - Za článek víry chtěl ustanoviti, že veškerá světská moc vládě duchovní podřízena býti musí. /proti tomu se zdvihla bouře nevole, ale teprve papež Kliment V zničil tuto bulu/ Jan Pavel 2002 - Množí se případy pedofilních činovníků církve a papežská stolice zavírá oči. Mě nevadí, když budou tito činovníci církve postaveni před soud. Co mi však vadí je, že katolická církev není schopna postavit se k tomuto problému rovně.
Řehoř VII
,,Kamkoli obrátím zrak svůj, málokde nalézám biskupa, jenž úřadu svého dosáhl zákonitým způsobem aneb který své kněžské povinnosti plní. "
Roku 1074 pozval biskupy do Říma a nakázal, aby kněží své manželky a děti zavrhli. Ze strany kněžstva. Vzniklo z toho mnoho štvanic proti kněžím. Postupně tyto štvanice ustávaly. Papež prohlásil kletbu nad všemi, kteří by nějaký církevní úřad přijímali od jiného než papeže. Bylo totiž zvykem, že německé biskupy volil německý císař a papež je jen potvrdil. To teď mělo přestat. Tím se však cítil dotčen nejen německý císař, ale někteří biskupové a arcibiskup raventský. Na hod vánoční sloužil papež mši a prefekt římský Cincio spolu se spiklenci vtrhli do kostela a papeže uvěznili. Přívrženci jej však osvobodili. Papež Řehoř neustále německého císaře napomínal, dokonce k němu poslal svoje legáty, kteří si však drze počínali, a tak mu císař odpověděl, že nemá chuť od papeže si cokoliv předepisovat. A když mu papež pohrozil exkomunikací, svolal synodu biskupů do Vormsu, kde sesadili papeže. Papež svolal synodu do Říma a exkomunikoval císaře Jindřicha. Nastal zmatek, někteří neměčtí šlechtici však dali císaři najevo, že by se měl zbavit klatby od papeže. Pohrůžka zlomila odpor císaře a umínil si, že učiní pokání. Vzal na sebe žíněné roucho a pěšky putoval na hrad Canosa v největší zimě. Tři dny jej papež nechal chodit okolo hradu, než jej vpustil. Papež mu odpustil, ale roku 1077 zvolila říšská knížata nového císaře a papež se k němu přiklonil a Jindřicha exkomunikoval.