papeži-2   -  Zločinné praktiky zástupců Krista papežů katolické církve
Papeži
/HUS- listy evangelické a národní 1862-3 /
2/ Linus 64-78, ženské ne jinak než s obličejem zastřeným do kostela přicházely
3/ Anacletus - 78-88
4/ Kliment /88-97/ r.93 ustanovil mši svatou
5/
6/ Everistus Noví manželé hned po oddavkách tři dni a noci na motlitbách trvati a čistoty své ostříhati mají, protože aby nábožných dítek zplodili
7/ Alexander r.109 při svěcení vína také něco vody do kalicha přililo. Zavedl obřad svěcení mořské vody
8/ Sixtus r.119 /115-127 zavedl trojnásobné prozpěvování :,,svatý....“při mši. Poručil, aby se svěcených nádob dotýkala jen kněžská ruka.
9/ Telesphorus /127-139/ zavedl čtyřicetidenní půst pro duchovenstvo. Pochází od něj také zpěv ,,Gloria“ při mši r.127
10/ Pius/142-157/ r.142 nařídil, aby se den velikonoční slavil v neděli
11/
12/ Anicetus /157-168/ zavedl kněžskou tonsuru r.157
13/ Soterus /168-175/ r.168 nařídil, aby kněz čta mši svatou, vždy po boku pomocníka měl a přede mší pokrmu ani nápoje nepožil
14/ Eleutherus r.177 žádný pokrm nezavrhuje, neboť vše, cokoli za potravu člověku slouží od pána boha bez rozdílu lidem věřícím k požívání stvořeno jest, dle slov písma,,Což koli do úst vchází duší neposkvrňuje. Co očištěno jest bohem, to vy za nečisté nepokládejte.
15/
16/
17/ Kalixtus r.219 ustanovil čtvero suchých dní, přísné následky exkomunikace, manželství mezi krevními příbuznými zapověděl.
18/ Urban r.223 první křesťané prodávali vše, co měli i skládali utržený peníz k nohám apoštolů. Po čase však nahlédli kněží, že jest lépe všelijaká dědictví k obecnému užívání církve obrátiti, než aby si je každý pro sebe zdržovati měl. Z onoho jmění mohlo také napotom vždy více a více služebníků církve opatřeno býti. A poněvadž takové dary jsou obětí samému Hospodinu přinášené, proto také klatba a věčné zatracení postihne každého, kdo by těchto obětí se zmocnit chtěl: ten budiž, dle výroku apoštolova, ďáblu odevzdán.
19/ Pontianus r.230 Kněžím se má proto zvláštní a znamenitá uctivost prokazovati, poněvadž v ústech svých tělo Kristovo připravujíce mezi lid rozdělení.
20/ Fabian r.236 ustanovil, že chybující kněží nemají býti potrestáni, nýbrž trpěni a shromaždováni jako koukol s pšenicí až do všeobecného rozlišení v den soudný. Byl ženat a oba utrpěli v pronásledování křesťanství za císaře Decia smrt.
21/ Štěpán r.253 Synoda rozhodla, že za zemřelého žádné motlitby konat se nemají pro výstrahu jiným, aby se v budoucnu nikdo neopovážil, kněží, kterýž toliko bohu sloužiti mají světskými věcmi zaneprazdňovati
22/ Dionis r.269 na koncilu byl biskup Pavel z Antiochie dán do klatby.
23/ Eutichianus zavedl první svěcení polních plodin
24/ Marcellius r.296 na synodě byl odsouzen k přísnému pokání od 300.biskupů za to, že sedal na modloslužebnosti zavésti.
25/ Eusebius r.310 ustanovil, aby se mše čítala jen v bílém svěceném rouše. Napomínal biskupy k střídmosti a mravnosti
26/ Silvestr r.314 vypuklo veliké ariaské kacířství. Tento papež od prvního křesťanského panovníka Konstantina město Řím a velkou část Itálie jakožto světskou vlastnost dostal. Vydal zákony: Žena, která se za dva bratry po sobě vdá, má až do smrti v klatbě zůstati. Muž cizoložné ženy nesmí býti knězem. Kdo buď nemocí nebo rukou barbarskou kleštěncem se stal, může klerikem zůstati, kdo se ale na zdravém těle zohavil, musí přestati knězem býti. Žádný laik nesmí kněze z prostopášnosti žalovati. Duchovní nesmí být souzen světským soudcem, jen církví.
27/ Markus r.336 vynalezl pallium, to jest pláštík z bílé vlny, který se arcibiskupům z Říma posílá, a za nějž velmi vysokou taxu platit musí
28/ Julius r.337 první kartaghinienské koncilium. Několik kacířských sekt bylo zatraceno. Kněží nesměli se v světské zájmy vkládati a zejména žádného lichvářství provozovati. Duchovní se mají zdržet obcování s ženami, ale ještě nebylo bezženství za církevní zákon vydáno, nýbrž uděleno jim pouze přísné napomenutí, aby se uctivě a cudně chovali. Koncilium kordubanské. Na návrh Osia biskupa kordubanského vydána zpověď, aby biskupové libovolně od jedné církve ke druhé přecházeli. Zapověděl také biskupům ku dvorům knížat cestovati. Povstalo první mnišství
29/ Damasus,Ursinus r.336 tyto dva papeži zvoleni. Po ulicích Říma vedli proti sobě ukrutný boj, až se císař Gratianus pro Damase rozhodl a Ursina vyhnal. Koncilium cařihradské: do vyznání víry přijato dogma o vzkříšení z mrtvých v soudný den. Vydal dekret proti tak zvaným místo biskupům, zvláštní dekret proti lakotě kněží. Damasusu přesto nevedl spořádaný život, vydržoval skvostný dvůr
30/ Siricius r.384 list v němž se poprvé ustanovuje, že kněží a diakonové mimo stav manželský žíti mají. Toto pravidlo se však málo zachovávalo, a tak papež nařídil, že muž ode dvou žen neb vdovy knězem býti nemůže. Jako první dal povolení, aby se mnichové na kněze světili. Mnišští kněží však začli vystupovat jako přísní kritikové kněží světských i samého papeže. První mnišský kacíř Jovanius z Milána/Kristus skutečného těla na sebe nepřijal a Marii se narodilo více dětí atd./, Jovanius přišel do Říma své učení veřejně hlásat. Od jednoho církevního sboru byl zatracen.
31/ Anastasius r.398 vypukl spor o učení Origenese, již stopadesát let mrtvého. Origenes pochyboval o svaté trojici, považoval vzkříšení mrtvých těl v den soudný za velmi odvážnou myšlenku atd. Papež ho zatratil i s jeho přívrženci. Rufius, který přeložil Origenesovi spisy do latiny, byl dán do vyhnanství. Páté kartaginienské koncilium: Oltářové a kaply, kteréž se na cestách a polích sem tam postavují, aniž by v nich jakého skutečného ostatku nalézalo, mají býti od biskupů rozbořeny. Kdyby to však pro shon lidu lehkým způsobem učiniti nešlo, má se se vším důrazem usilovati, aby se slepá pověra takovýchto míst více nenavštěvovala a za svaté je nepokládala.
32/ Innocentius r.402 první římský biskup, který stolici římskou zjevnými slovy za trůn vladařský nad veškerým křesťanstvem vyhlásil. Vydal zákon, že biřmování jen od biskupů udělováno býti smí.
33/ Sosimus r.417 veliké kacířství Pelagia bylo prokleto./Člověk může svou vlastní svobodnou vůlí i bez pomoci milosti boží dobré skutky činiti a zlých se vyvarovati. Neboť kdyby k tomu bylo milosti boží zapotřebí, byl by bůh nespravedlivým, poněvadž milost svou stejnou měrou nerozdělil. Hříchu prvotního není a hříšnost lidská vůbec nepřišla na svět cestou přirozeného plození. Hřích není příčinou smrti: Adam byl již dříve, než se hříchu dopustil od přírody smrtelný. K spasení vede trojí cesta, zákon přírody, Mojžíšův a Kristův/ Odstranil zvyk, dle nějž se celá mše zvučným hlasem zpívala a zavedl tzv. mše tiché.
34/ Bonifácius r.419. Povstaly tzv. viligie. V předvečer svátku některého mučedníka shromáždili se totiž věřící u svatých hrobů a bděli tu na motlitbách po celou noc. Tyto velegie se však časem zvrhly v doupata morové nákazy, rejdiště tanečníků.
35/ Celestinus r.322 v Cařihradě vypuklo kacířství, které téměř veškeré východní země pobouřilo. Kacířství pocházelo od samého biskupa cařihradského Nestoria./Jest to neslušná a pro lid velmi přeludná věc, pannu Marii matkou boží nazývati, ježto v pravdě jen matkou Kristovou jmenovati se může. Nesmíme prý si myslet, že bůh, čili slovo z panny se byl narodil, nýbrž musíme prý tomu tak věřiti, že bůh, čili slovo s tím, jenž z Marie se byl zrodil se sjednotil./Cirillus, biskup alexandrijský pobuřoval všechny síly na nebi i na zemi, aby Nestoria k pádu přivedl. Obě strany se obrátily do Říma, načež papež Nestiria zatratil, který byl sesazen a v bídu uvržen. Papež vydal též list proti nádhernosti šatstva u duchovenstva: dochází nám zpráva, že by mnozí duchovní více se zanášely marnivým a pověrčivým ozdobováním těla nežli náležitým vzděláváním ducha. Nosíce dlouhé řízy a pas kolem těla, domnívající se plniti slovo písma, jenž dí Opásejte bedra svá ". Dle toho výkladu museli by však také nositi holé rozžaté lampy v rukou svých, neboť i to v Písmu stojí. Rozumný člověk má ale pojímati Písmo dle ducha, nikoli dle Písma. Kdo od obecného lidu lišiti se chceš, čiň to svou pobožností a svým uměním, nikoli však oděvem aneb jeho přistřižením. Takovou pošetilostí zaslepují se lidé slabého ducha: a přec jest povinností naší neklamati jich, nýbrž poučovati je, nečiniti oči jejich zvědavými, nýbrž srdce jejich k všelikému dobrému naučení přichylovati. Zavedl při mši Intritus, Graduale, Offertorium
36/ Sixtus r.432 udělil první odpustky, a to pro kostel matky Boží v Římě
37/ Leo r.440 zvýšil důstojnost papežskou a uvedl gallické biskupy pod moc papežskou. Císař Valentinius vydal dekret: Cožko-li římský biskup nařídí, to se má vůbec a na všech místech, co nezrušitelný zákon zachovávati a kdokoli do Říma pohnán bude, ten v čas potřeby, aby bez průtahů tomu dostál i světskou mocí k tomu přinucen býti má. Ve východní církvi vypukly velmi náruživé spory o přirozenosti Kristově. Uskutečnilo se několik koncilií, jež strašné klatby na takové kacíře vynášely. Koncilium efezké učinilo výrok: Kdo v Kristu dvojí přirozenosti býti pokládá, budiž zatracen a poněvadž rozdělenosti působí budiž skolen, na kusy roztrhán a spálen.“Když Flavianus proti této klatbě protest pozdvihl, vrhli se na něj církevní otcové jako hejno dravců, strhli jej na zem a šlapali po něm jako běsové až zůstal bez sebe. Nejdřív byl do žaláře uvržen a pak na ulici vyhozen, kde třetího dne skonal. Leo nazval toto koncilium sborem loupežníků a vynesl na něj klatbu. Zvláštní pověsti získal tím, že Attilovi, knížeti Hunnův, který tehdáš co metla boží světem burácel a právě k Římu na pochodu byl, v ústrety vyšel a důstojnou výmluvností svou tak jej obměkčil, že města svatého ušetřil. Ne tak šťastně pochodil Lev s Genserichem, králem Vanndálův, ačkoli tento byl ariánský křesťanem. Genserich vtrhl se svými divokými tlupami do Říma a vyplenil jej. Ustanovil že panny, které jeptiškami býti chtějí, teprve v 40. roce věku svého zavazující slib pokládati smějí. On zrušil také obyčej, dle něhož kající osoby hříchy své napisovati a u veřejných shromáždění obce hlasitě předčítati musely. Za něhož povstal obyčej líbání nohy papežovy.
38/ Felix II r.483 Žil ve stavu manželském. Vynesl klatbu na Akacia, biskupa cařihradského. Bulla klatební byla od papežského posla pomocí několika mnichů Akaciovi, právě čtoucího mši, na oděv připevněna. Z toho se trhla v kostele rvačka, v níž bylo několik mnichů ubito. Akacius dal opět ze své strany papeže do klatby, toto vzájemné proklínaní a zatracování trvalo tak dlouho, až z toho následovalo úplné roztržení církve na východní a západní. Felix byl první papež, který se osmělil ve svých brevích císaře Zenona synem nazývati.
39/ Gelasius r.492 zakázal biskupům bez dovolení římské stolice nové kostely vysvěcovati i kněžím za křest nějakého platu požadovati. Sekta Manicheův tvrdila, že víno jest žluč ďáblova a že při večeři páně se požívati nesmí. Gelasius zatratil toto učení následujícím výrokem: Ti kdož večeře Páně pod obojí způsobem používat nechtějí, mají býti od ní docela vyloučeni, neboť jedno a totéž svaté tajemství nemůže se bez veliké svatokrádeže rozdělovati.
40/ Anastasius II přísní římští dějepisci vyličují jeho jako hrozného kacíře a sice proto, že se snažil mírným způsobem urovnat spor s východní církví.
41/ Simmachus r.498 měl proti papeže Laurentia, jemuž dvakrát podlehl a od jehož přívrženců byl na veřejné cestě potupen a zraněn. Spravedlivý král Theodorich vzal jej pod svou ochranu a ztrestal jeho protivníky. Sotva se Simmachus na svaté stolici trochu upevnil vyhlásil zákon: Jen ten papežem může být, kohož by světský panovník Itálie za takového uznal, za hřích proti Duchu svatému“
42/ Homisdas kol.500 ženat a měl jednoho syna. Císař Anastasius se snažil, přerušován tím, že Řim a jeho přívrženci naléhali na to, aby již dávno pochovaný, a za kacíře vyhlášený biskup Akacius i se svými stoupenci z církevním seznamů vymazán. Císař neschvaloval takovou žádost, chtěl ji skrze církevní sbor obejíti a docela odstraniti, žádal papeže ve spisu velmi poníženém, aby dle apoštolského způsobu k zjednání svatého pokoje nápomocen byl. Papež na to odpověděl slovy vyhýbajíce se žádané věci. Poslal legáta do Cařihradu, který tam s tvrdošíjnou nepovolností naléhal na to, co doposud pokoj v církvi rušilo. Anastasius vypravil zvláštní poselství do Říma, aby sobě papeže naklonil. Poněvadž poslové nebyli duchovní, bylo s nimi naloženo na papežském dvoře s patrnou nezdvořilostí a popřáni jim jen všeobecné slyšení, jen ve spolek s jinými prosebníky, že svou žádost, tak vážnou pro zachování pokoje v celém křest. přednést nemohli. Papež poslal legáta do Cařihradu, který císaři velmi trpké výčitky z toho, že se ku kacířství nachyluje, jako i nepatrné hrozby ve jménu papeže učinil. Nyní přerušil Anastasius všechno spojení s Římem, odročil církevní sbor a ospravedlnil své jednání veřejným listem, v němž otře vytýkal zatvrzelou nesmiřitelnost papeže, jenž učení a příkladu Krista odporuje. Přímo na papeže psal císař toto: Nyní nahlížím, že to na dále ani za práci nestojí tě prositi, neboť jsi tak zatvrzelý, že já sice tvými urážkami dotknouti se nedám, že ale také od tebe žádného rozkazu nikterakž nepřijmu ".Hormidas ale získal velikou část řeckého mnišstva na svou stranu a ti zuřili proti císaři ve svých kázáních jako vzteklí. Anastasius je z města vyhnal, při této příležitosti biskup Severus pro císaře několik klášterů zapálil a mnichy rozsekati nechal. Brzy na to Anastasius zemřel ve věku jednadevadesátilet. Jeho nástupcem byl Justinus, který byl nakloněn pro pokoj církve císařskou důstojnost obětovati. Napsal pokorný list papeži a svolil, aby Akcius i jeho stoupenci byli vymazáni z církevnch seznamů. Proti tomu se vzepřel Cařihradský arcibiskup, veliká část duchovenstva a lidu. Císař, uznávaje spravedlnost, tohoto odporu, dal od svého strýce slavného státníka Justiniana o věci té dobré zdání do Říma učiniti. V spisu o tom stálo mimo jiné: Rciž přece vaše svátost všecky přítomné okolnosti a rozdílnost časův dobře uvážiti. Pronásledováním a prolévaném krve nepřivádí se lid k bohu, nýbrž kněžskou trpělivostí, jen dobrotou a mírností dají se zastaralí bludové odstraniti. Hormidas byl první papež, jenž místo biskupské čepice korunu na hlavu posadil.
43/ Jan r.523
44/ Felix r.526 - všímal si jen kostelů, které okrašoval tretkami