Filozofie náboženství.       
Každý, a tedy i já, musím uznati, že náboženství je jednou z nejvýznamnějších složek lidského života a dějin. Z toho vyplývá, že bez pochopení náboženství nemůžeme pochopit smysl lidského života. Na druhou stranu z toho nelze dokázat, že náboženství je složkou potřebnou. Výklad světa a života lze provést v podstatě dvěma způsoby
1 - vědecky zjištění, popsání a vysvětlení určitých faktů pomocí vědeckých metod
2 - filosoficky popsání jevů z pohledu člověka, jen jako popsání citů, pocitů a názorů

Zcela laicky to jde vysvětlit, že filozofický výklad náboženství je výklad obecný, který používá laické argumenty, vědecký výklad používá přísných vědeckých metod studování. Avšak i filozofický výklad musí uznávat vědecké výsledky, může s nimi však polemizovat, nastiňovat možnosti různého vývoje.
Nejsem vědec a ani filozof. Nemám na to kvalifikaci ani hloubku své moudrosti. Přesto se chci držet svého výkladu, kdy se snažím reagovat na různé skutky křesťanství. Úkol filozofie náboženství je v podstatě dvojí
1. Určení podstaty náboženství,
2.zkoumání posledního základu náboženství a tj. pravdivost.

První úkol filozofie náboženství je určit podstatu náboženství, jeho úkol v lidském životě a zjistit zda náboženství je člověku přirozené. Je nutno to řešit na základě všeobecných principů, které by měli být platné v každé době a v každém z nás.
Starší teorie o psychologickém vzniku náboženství. Některé starší teorie se snaží vysvětlovat náboženství z jedné základní složky našeho ducha. Zvlášť cit byl a je velmi často považován za motiv
1 Strach – pramen náboženství
Epikur, Petronius, Hume- byl si vědom, že působí i jiné vlivy. Strach je bezesporu jedním z motivů, které vedou člověka k náboženství. Život primitivního člověka byl prodchnut strachem před tajemnými silami přírody.
Schleiermacher – Náboženství vzniká z citu, absolutní závislosti na bohu. Náboženství je citové, bezprostřední vědomí nekonečna, cit absolutní závislosti na celku
Rudolf Otto – Podstata náboženství hledá v citech hrůzy a uchvácení
Immanuel Kant – náboženství záleží v poznání našich povinností mravních jakožto příkazů božích
L.W.E.Rauwenhoff – podstata náboženství je ve víře v mravní řád světový
Hegel – podstata náboženství tkví v poznání, že celý svět a jeho vývoj je projevem absolutna
Comt - náboženství není více než činná mytologie
Max Muller- podstata náboženství tkví ve víře, která je schopna postihnout nekonečno
Základní prvky náboženství.
Cit – cit absolutní závislosti na bohu
Hodnota - náboženství vyjadřuje vztah člověka k životním hodnotám.
Pojem hodnoty má původ u Kanta. Kant vytvořil pojem absolutní hodnoty. Pojem absolutní hodnoty prohloubili zejména Hermann Lotze, Albrecht Ritschl jejich zásluhou pronikl tento pojem do moderního filozofického myšlení. Dnes je jedním základních pojmů filozofického myšlení.
Harald Höffding - 1843-1931 dánský filozof, ve své filozofii náboženství určuje podstatu náboženství jakožto víru v zachování hodnoty . ,,Náboženství ve své nejvnitřnější podstatě nemá co činiti s pochopením skutečnosti, nýbrž s jejím hodnocením a náboženské představy vyjadřují poměr, v němž stojí skutečné jsoucno, jak je známe, k tomu, co pro nás dává životu nejvyšší cenu. Jádrem náboženství jest víra v zachování hodnoty ve světě.“
Náboženský člověk věří v zachování hodnot ve světě, věří, že nejvyšší lidské tužby, které vznikají v tomto světě, mohou v něm také dojíti trvalého uspokojení, poněvadž svět není k nim lhostejný nebo docela nepřátelský.
Svatost – Emil Durkheim svatost je podstata náboženství.
Rudolf Otto ,,Das Heilige.“ Otto je přesvědčen, že náboženství je jev zcela odlišný od všech ostatních hodnot. Náboženství směřuje ke spojení pojmu svatosti a mravní dokonalosti
Definice náboženství

E.S.Brightman    profesor filozofie
Náboženství jest celkové stanovisko člověka k tomu, co považuje za nadlidské a za hodno uctívání nebo oddanosti nebo usmíření nebo aspoň úcty.
Wiliam Kelley Wright     profesor filozofie
Náboženství jest úsilí zajistiti zachování sociálně uznávaných hodnot zvláštními úkony, o nichž se věří, že vyvolávají nějaké působení, odlišné od bytostí pouze lidských, a jež předpokládají cit závislosti na tomto působení.
George Galloway     profesor teologie Náboženství jest víra člověka ve vyšší moc, kterou usiluje uspokojiti své citové potřeby a nabýti životní rovnováhy, a kterou vyjadřuje v úkonech kultických.“
Otakar Pertold
Náboženství jest city provázené a jimi určené vědomí závislosti na něčem, co na onom stupni kulturního vývoje člověčenstva přesahuje jeho schopnost poznávací, a které pod vlivem oněch citů vede ke snaze, buď obměniti onu závislost nebo aspoň vykonati nějaký vliv na předmět oné závislosti.“
Podstata náboženství.
Předmluva.              
Úkolem filozofie náboženství je popsání a vysvětlení podstaty náboženství a zkoumání pravdivosti. Každá kniha má svůj cíl a svůj původ. Podstatu náboženství lze zkoumat ze dvou pozic. Z pozice nábožensky založeného člověka a z posice ateisty. Tato stránka je zkoumání podstaty náboženství z pozice ateisty. Nevím, jestli jsem dost silný na to, abych odkryl závoj náboženství. Vím však, že toto musím udělat, i když nepřijdu na nic převratného. Pro svůj život však toto musím podstoupit. Nejsem ani moudrý ani sečtělý, ale filozofie náboženství je o podstatě náboženství z hlediska konkrétního člověka. Úkolem této mé stránky je odhalit jakousi podstatu náboženství a ukázat, že náboženství není vztah člověka k bohu, ale vztah člověka k představě dokonalosti a pevného bodu. Člověk po celou dobu své existence hledá něco dokonalého, něco co, naplní jeho představy a dokáže splnit jeho přání. Člověk staršího data si proto stvořil více bohů podle hesla více lidí více udělá. Každý bůh měl svůj úkol a o ten člověk prosil. Nechci si však hrát na to, že obsáhnu celou škálu náboženství, ale chci jen publikovat kousek svého názoru na podstatu náboženství.
Podstata náboženství - kapitola první.
Každá společnost, každý národ má náboženství. To je jeden z důvodů, pro které křesťané rádi tvrdí, že člověk je nábožensky založen. To by však znamenalo, že se člověk již rodí nábožensky založený. Náboženství by se tak nemuselo dít skrze církve, protože všichni bychom v sobě nosili to pravé náboženství. Protože se tak však neděje, tkví podstata náboženství v něčem jiném. Církev se snažila vždy dokazovat, že ona je představitelkou boha na zemi. Prastaré rituály, motlitby a obřady měly vzbudit dojem, že bůh mluví prostřednictvím církve.
Náboženství obsahuje:
  • Poznání -  /boha/
  • uznání -    /boží existence/
  • vyznání -  /v náboženství/
  • víru -        /v sílu boží/

  • Náboženství je soukromou věcí každého člověka
    Je to vlastně dialog mezi člověkem a předmětem jeho víry. Tento předmět může být Kristus, Mohamed, Budha či lesní skřítek. Pro člověka je to v podstatě jedno. Hlavní je, že s ním může komunikovat a předmět plní jeho přání. Člověk tak věří v bytost, která je schopna utvářet život jeho samotného. Musím uznat, že tato potřeba víry byla v dávných dobách docela na místě. Člověk nevěděl, jak bojovat s přírodou, se špatným osudem. Proto se ve snaze zvítězit snažil najít spojence. Člověk v těch dobách potřeboval někoho nebo něco, co ho ochrání, co mu dodá sílu žít dál. Nejdříve se snažil získat spojence v druhých lidech, ale to bylo málo, protože v těchto dávných dobách člověk věřil v sílu démonů a mnoha bohů. Každá společnost si stvořila bohy.Proč?
    Kde se vzala potřeba boha?
    A kdo byli ti bohové?

    Člověk bojoval proti přírodě, proti nepřátelům. Uvědomoval si, že vůči nepřátelům mu pomůže, když se spojí s ve větší tlupu.

    ateismus   2006  kunc josef