BABYLÓN - hlavní město starověké Babylónie, jehož trosky leží na levém břehu Eufratu, asi 100 km jižně od dnešního Bagdádu. Babylónsky se jmenoval Bab-ili, tj, "Brána boží"; z toho vzniklo biblické Bábel.
BAEDEKER, KARL - autor a vydavatel knižních cestovních průvodců, zvaných "baedekry". Žil v létech 1801 až 1859.
BÉL (Baal) - babylónsky "Pán", titul a název hlavního babylónského boha Marduka.
BELZONI, GIOVANNI BATISTA italský dobrodruh, průkopník archeologických vykopávek v Egyptě ( 1778-1823 ).
BENNDORF, OTTO - rakouský archeolog, profesor na pražské a vídeňské univerzitě (1838-1907). V letech 1896 až 1897 vedl vykopávky.v Efesu.
BERNINI, GIOVANNI LORENZO - italský sochař a architekt (1598-1680), významný představitel baroka. Působil hlavně při výzdobě Vatikánu; jeho dílem je také kolonáda před chrámem svatého Petra.
BÉRÓSSOS - babylónský kněz, autor řecky psaných dějin Babylóna, z nichž se nám dochovaly zlomky. Žil ve 4.-3. století před n.l..
BORCHARDT, LUDWIG - německý archeolog a egyptolog (1863-1942j, v letech 1901-1908 vedoucí výzkumu pyramidového pole u Abúsíru (jižně od Káhiry).
BOTTA, PAUL-ÉMILE- francouzský konzul v Mosulu, průkopník asyrských vykopávek (1802-1870). V letech 1843-1846 vykopal letní palác asyrského krále Sargona II. u dnešního Chorsabadu.
BREASTED, JAMES HENRY - americký egyptolog (1865-1935). Jeho Dějiny Egypta (1905) mají přes přeceňování ideologických činitelů, nehistorické modernizace apod. dodnes značnou faktografickou hodnotu.
BRITSKÉ MUZEUM - jedno z nejvýznamnějších světových muzeí se sbírkamí uměleckých a historických památek všech kultur a s rozsáhlou knihovnou. Založeno bylo roku 1753 v Londýně ze soukromých sbírek H. Sloana, R. Gottona a R. H. Harleye.
BRUGSCH, HEINRICH- německý egyptolog (1827-1894). Jeho bratr Emil Brugsch, rovněž egyptolog, objevil roku 1881 skrýš se 40 mumiemi, mezi nimi i králů Setchiho I. a Ramesse II..
BRUNO, GIORDANO - italský filozof a astronom (1548-1600). Obhajoval a rozvinul Koperníkovo učení, že Země není středem vesmíru; byl proto upálen jako kacíř.
BRUTUS, MARCUS IUNIUS - římský státník, republikán (asi 86-42 před n. 1.). Zúčastnil se spiknutí proti Caesarovi; po porážce republikánských vojsk spáchal sebevraždu.
BRYAXIS - řecký sochař ze 4. století před n. l.,spolutvůrce výzdoby halikarnasského Mauzolea.
CAESAR, GAIUS IULIUS římský státník a vojevůdce ( 100-44 před n.1. ). Soustředil ve svých rukou tolik státních funkcí, že jejich souhrn mu dával moc absolutního monarchy; padl za obět republikánského spiknutí.
CARTER, HOWARD - anglický archeolog a egyptolog (1873-1939). Vedl vykopávky lorda Carnarvona v Údolí králů (na západním břehu Nilu proti dnešnímu Luksoru), kde objevil roku 1922 Tutanchamonovu hrobku.
CASSIODORUS, FLAVIUS MAGNUS AURELIUS - římský polítik (zemřel asi 580). Na sklonku života založil klášter s knihovnou, v níž bylo opsáno mnoho starověkých spisů, dnes už ztracených.
CASSIUS, GAIUS LONGINUS - římský politik a vojevůdce (asi 100-42 před n. 1.). Zúčastnil se republikánského spiknutí proti Caesarovi a po jeho smrti ovládl východní provincie římské říše. Po porážce u Filip spáchal sebevraždu.
CICERO, MARCUS TULLIUS - římský státník, filozof, spisovatel a proslulý řečník, obhájce republikánského zřízení (106-43 před n. 1.).
CURTIUS, ERNST - německý archeolog (1814-1896). Z jeho podnětu byly zahájeny vykopávky v Olyritpii, které vedl v letech 1875-1881.
ČERNÝ, JAROSLAV - československý egyptolog světového jména ( 1898-~ 1970). Pracoval v Praze, Káhiře, Londýně a Oxfordu, kde byl profesorem na Queen's College. Jeho hlavním oborem byla "novo egyptština", tj. jázyk a literatura Nové říše.
DAIDALOS - mytický umělec, stavitel a vynálezce z Athén. Postavil pro krétského krále Mínóa labyrint v Knóssu, jenž sloužil jako vězení pro obludu Mínótaura. Když mu Mínós zakázal Krétu opustit, uprchl na křídlech, která si sestrojil z ptačích per; jeho syn Íkaros při tom zahynul.
l DANIEL - biblický prorok, jemuž se připisuje autorství jedné ze starozákonních Knih proroků; podle biblické tradice žil v "babylónském zajetí" a předpověděl pád babylónské říše.
DÁREIOS I. ( pers. Dárajavauš) - perský král v letech 522-486 před n. l. Podnikl válečnou výpravu proti Řecku, jeho vojska byla však roku 490 .před n. 1. poražena v bitvě u Marathónu.
DÁREIOS III.pers. Dárajavauš) - perský král v letech 336-330 před n. 1., poražený a sesazený z trůnu Alexandrem Velikým.
DEINOKRATÉS - řecký stavitel ve druhé polovině 4. stol. před n. 1. Pracoval ve službách Alexandra Velikého; z jeho příkazu obnovil Artemidin chrám v Efesu a výpracoval plán na výstavbu Alexandrie .
DELFSKÁ VĚŠTÍRNA - nejproslulejší ve starém Řecku; byla zřízena u Apollónova chrámu v Delfách (na jižním svahu Parnasu). Věštění zde prováděla Apollónova kněžka Pýthia; její výroky se staly příslovečnými pro svou dvojznačnost.
DELITZSCH, FRIEDRICH - německý asyriolog (1850-1922), autor gramatiky, slovníku a jiných základních asyriologických děl.
DÉMÉTÉR - řecká bohyně úrody a zemědělství; připisuje se jí, že dala lidem zrno a naučila je obdělávat pole.
DÉMÉTRIOS FALÉRSKÝ - athénský státník a filozof (asi 350-283 př~d n. l.). Podle jeho návrhu založil roku 307 před n. 1. Ptolemaios I. Sótér alexandrijské Múseion a jmenoval ho jeho prvním ředitelem .
DÉMOTICKÉ PÍSMO - egyptské písmo, které se vyvinulo zjednodušením hieroglyfických a hieratických znaků. Jeho název pochází z řeckého démos, tj. >,lid", protože bylo "lidovým", běžně používaným písmem při psaní na papyru.
DÉMOSTHENÉS - athénský řečník a politik (384-322 před n. 1.). Byl obhájcem demokratických řádů a vůdcem spolku řeckých států v boji proti makedonské nadvládě.
DENON, DOMINIQUE VIVANT DE - francouzský diplomat, malíř a správce muzeí (1747-1825). Zúčastnil se Napoleonovy egyptské expedice jako kreslíř.
DÉR EL-BAHRÍ - dnešní název údolí na levém břehu Nilu proti Karnaku s troskami chrámů a pohřebišti.
DIODÓROS SICILSKÝ - řecký dějepisec (asi 80-29 před n. 1.). Byl autorem čtyřiceti svazkové Historické knihovny, ze které se zachovalo 10 knih úplných a ostatní ve zlomcích.
DIOGENÉS LAERTSKÝ - řecký autor jediného spisu o dějinách filozofie, který se ze starověku zachoval. Nevíme o něm nic bližšího; zdá se, že žil asi ve 3. století n. 1..
DIOGENÉS ZE SINÓPY - řecký filozof, nejradikálnější představitel tzv. kynismu. Žil asi v letech 400-323 před n. 1. a v Athénách prý bydlel v sudě.
DIOKLECIÁN (Diocletianus, Gaius Aurelius Valerius) - římský císař v letech 284-305. Kromě řady reforem provedl roku 297 nové administrativní rozdělení říše, jež vedlo k zániku ústřední správy Egypta i některých tradičních správních celků Mezopotámie.
DIÓN CHRÝSOSTOMOS - řecký řečník a filozof, jehož přídomek znamená "Zlatoústý". Pocházel z Prúsy, žil asi v letech 40-120 n. 1. a za císaře Domiciána byl poslán do vyhnanství; zachovalo se od něho asi 80 řečí.
DIONÝSIOS THRÁCKÝ - řecký gramatik z Alexandrie (2. stol. před n.l.), autor mluvnice, které se používalo až do novověku.
DIONÝSIOS Z HALIKARNASSU - řecký řečník a historik (asi 65 před n.1.-10 n.l.), autor 20 knih o římských dějinách, z nichž se jedenáct zachovalo.
DIONÝSOS řecký bůh plodivé přírodní síly, též vína a vinařství.
DÓROVÉ - skupina řeckých kmenů, které vpadly do $ecka asi počátkem 12. století před n.l. a zničily mykénskou kulturu, jejímiž nositeli byli Achajové. Ovládli téměř celý Peloponnésos, později také Krétu, Rhodos a v Malé Asii Halikarnass.
DORPFELD, WILHELM - německý archeolog (1853-1940). Kopal v Olympii a v Tróji, kde byl hlavním Schliemannovým poradcem.
DŽOSER - egyptský král z počátku 27. stol. před n. 1., zakladatel osmé dynastie a stavebník stupňovité pyramidy u Sakkáry.