Zpěv o Ullikummim

Překlad Zpěvu je pořízen podle vydání H.G.Guterbocka v Journal of Cuneiform Studies 5,6.


• (...)
• Porodní báby je přivedly na svět.
• Sudičky a bohyně-matky dítě zvedly
• a Kumarbimu na klín je posadily.
• Kumarbi se s dítětem laskal,
• houpal je,
• dával mu sladká jména.
• Kumarbi v duchu si říkal:
• "Jaké jméno mu dám,
• dítěti, které mi podaly sudičky a bohyně-matky?
• Vyskočilo z těla jak břitva.
• Ať tedy nosí jméno Ullikummi!
• Ať pronikne k nebi, ke královské moci,
• a at zničí Kummiji, vzácné město!
• Ať porazí Boha bouře, Ať jej rozdrtí jak plevu,
• Ať jej nohou jako mravence rozšlápne!
• A Tašmiše Ať rozdrtí jako křehké stéblo!
• Ať všechny bohy z nebe jak ptáky smete
• a Ať je rozbije jak prázdné hrnce!"
• Když Kumarbi svou řeč skončil,
• pravil si v duchu:
• "Komu je svěřím, toto dítě?
• Kdo se ho ujme
• a bude je chovat jako dar?
• Kdo je skryje na temné zemi
• - aby je nespatřil nebeský Bůh slunce ani Bůh měsíce,
• aby je nespatřil Bůh bouře, mocný král Kummije,
• a nezabil je,
• aby je nespatřila Ištar, královna Ninive, svůdná žena,
• a nerozdrtila je jak křehké stéblo?"

Kumarbi nechal Ullikummiho tajně odnést a skrýt v moři na rameni Upelluriho - obra, který podpíral nebe i zemi a také moře.

• Umístili dítě Upellurimu na pravé rameno jak břitvu.
• A balvan rostl...
• V jediném dni vyrostl o jeden loket,
• v jediném měsíci vyrostl o jeden hon.
• A kámen, který mu byl na hlavu vržen,
• zakrýval mu oči.
• Když nadešel patnáctý den,
• kámen dorostl.
• Stál v moři, v lůně jeho, jak břitva.
• Z vody vyčníval onen kámen
• a do výšky jako...
• a moře mu jak suknice sahalo po pás. Jako hrozba se tyčil ten kámen
• a nahoře v nebi se dotýkal chrámů a svatyň.
• Bůh slunce shlédl z nebe
• a spatřil Ullikummiho.
• Též Ullikummi spatřil nebeského Boha slunce.
• A Bůh slunce v duchu si řekl:
• "Kdo je ten nenadálý bůh stojící v moři?
• Jeho tělo se nepodobá postavám bohů!"
• Nebeský Bůh slunce odbočil z dráhy
• a zamířil k moři.
• Když dorazil Bůh slunce k moři,
• přiložil Bůh slunce ruku k čelu
• (...) a jeho tvář strnula rozhořčením.
• Když si prohlédl nebeský Bůh slunce Ullikummiho,
• odbočil podruhé z dráhy,
• vykročil a sestoupil k Bohu bouře.
• Hledě Bohu slunce vstříc,
• Tašmišu pravil:
• "Proč přichází nebeský Bůh slunce, pastýř pozemšťanů?
• Věc, kvůli níž přichází,
• je tak závažná,
• že nesnese odkladu.
• Je to hrozný spor
• nebo hrozná bitva
• či je to nebeská vzpoura
• nebo pozemský hladomor?"

Bůh bouře nechal prostřít stůl, ale Bůh slunce se omluvil, pohoštění nepřijal a rychle zpravil hostitele o Ullikummim. Bůh bouře byl jeho zvěstí velmi zneklidněn.

• Když odešel nebeský Bůh slunce, Bůh bouře rozvažoval.
• Potom se Bůh bouře a Tašmišu za ruce vzali
• a opustili svatyni, chrám.
• Jejich sestra Ištar směle z nebe vykročila.
• V duchu si Ištar říkala:
• "Kam spěchají oba bratři?"
• Chvatně se přidala Ištar,
• k oběma bratřím se přidala.
• Vzali se za ruce
• a stoupali na horu Chazzi.
• Král Kummije upřel zrak,
• upřel zrak na hrozivý balvan.
• Uviděl hrozivý balvan
• a jeho tvář strnula rozhořčením.
• Bůh bouře usedl na zem
• a slzy se mu řinuly jako kanály.
• Bůh bouře, s očima uplakanýma, promluvil:
• "Kdo se má neustále dívat na věčný spor?
• Kdo má stále bojovat?
• Kdo se má neustále dívat na věčné hrůzy?"
• Ištar Bohu bouře odpověděla:
• "Můj bratře, nemá rozumu ani trochu,
• udatností byl však obdařen desetinásobnou ...

Ištar zdrceného bratra dále utěšovala. Měla své zkušenosti, a tak se domnívala, že zneškodní obra svými ženskými zbraněmi i tentokrát. Nastrojila se, ověsila šperky a začala zpívat a hrát na mořském břehu. Ale z moře se zvedla velká vlna a sdělila Ištaře, že obr je hluchý a slepý, a neví, co je to cit. Ištar viděla, že její počínání je marné, odhodila harfu, odložila šperky a naříkajíc odešla. Bohu bouřky tedy nezbylo, než zasáhnout osobně. Přikázal Tašmišovi, aby povolal oba jeho posvátné býky, uvolnil bouře, větry a deště. Sedmdesát bohů se mu přidalo na pomoc - a přesto nezvítězil. Ullikummi dokonce dosáhl Kummije. Když už se situace zdála být beznadějnou, navrhl Tašmišu Bohu bouře, aby požádali o radu a pomoc boha Eu, aby se ho zeptali na tabulky s prastarými zprávami. Navštívili jej v jeho domě, mnohokrát se poklonili a Ea pomoc neodmítl. Odebral se k obru Upellurimu a vyptával se jej, zdali něco neví o kamenné nestvůře:

• Upelluri zvedl oči,
• spatřil Eu.
• Upelluri Eovi pravil:
• "Zdráv bud Eo!" a vstal.
• A Ea přál na oplátku zdraví Upellurimu:
• "Nechá žije Upelluri v podsvětí,
• na němž jsou postaveny nebe a země!"
• Ea pak Upellurimu pravil:
• "Nevíš o tom, Upelluri?
• Nikdo ti tu zprávu nepřinesl?
• Nevíš o něm,
• o nenadálém bohu, kterého Kumarbi stvoňl proti bohům?
• Že Kumarbi dokonce chystá Bohu bouře smrt
• a stvořil mu protivníka?
• Balvan, který ve vodě vyrostl, neznáš?
• Tyčí se vzhůru jako hrozba,
• až zastínil nebe, svaté chrámy a Chepat.
• Snad proto, že vzdálen jsi v podsvětí,
• toho nenadálého boha neznáš?"
• Upelluri Eovi odpověděl:
• "Když na mne stavěli nebesa a zemi,
• nevěděl jsem o ničem.
• A když došlo k tomu, že nebesa a zemi nožem rozkrojili,
• ani o tom jsem nevěděl.
• Nyní však mne cosi pobolívá v pravém rameni.
• Ale nevím, kdo to je, ten bůh."
• Když Ea ta slova uslyšel,
• otočil Upelluriho pravé rameno
• a na Upelluriho pravém rameni
• stál jako břitva balvan.
• Ea promluvil k dávným bohům:
• "Slyšte má slova, dávní bozi,
• kteří znáte dávné zkazky!
• Otevřte je znovu, ty prastaré schrány otců a dědů!
• Dejte přinést pečet dávných předků
• a tou je pak dejte znovu zapečetit!
• Dejte vynést dávný poříz,
• jímž rozkrojili nebe a zemi,
• a pod nohama dejte odříznout Ullikummiho, balvan,
• protivníka, jejž Kumarbi vychoval proti bohům!"

Jakmile byl Ullikummi odtržen od těla Upelluriho, opory, na které vyrůstal, jeho síla se oslabila. Tehdy Ea vybídl bohy k novému boji. Vyprávění o jeho průběhu nám chybí a neznáme ani jeho výsledek. Donmíváme se však, že Ullikummi byl koneckonců poražen. Jak by také Bůh bouřky mohl být považován za nejvyššího boha, kdyby ve střetnutí s netvory nezvítězil a nezmařil tak Kumarbiho úmysly?