PROSBA ZA ODVRÁCENÍ MORU
Prosby tvoří v chetitském písemnictví samostatný a poměrně dobře zastoupený žánr. Vysoko postavené osoby, členové královské rodiny i nejmenovaní jedinci v nich úpěnlivými slovy vkládají bohům do rukou nejen svůj osud - své zdraví, dlouhý život, početnou rodinu, ale také obecné blaho - dobré počasí, úrodu na polích a ve stádě, vítězství nad nepřáteli, ukončení epidemií. Vycházejí z myšlenky, že situace, v níž se ocitli, má příčiny v božském hněvu, vyvolaném vlastním proviněním, eventuálně i cizí vinou. Modlitbami se tedy snaží zároveň zjistit důvody nelibostí bohů a dosáhnout prominutí trestu. Mezi dochovanými prosbami vynikají modlitby za odvrácení morové epidemie, kte;á řádila v Chetitské říši koncem 14. století př.n.l. Jsou vloženy do úst krále Muršila, během jehož panování byla země nejhůře postižena, a jejich vytříbená kompozice, vzájemné propojení, studium a citace starých písemných pramenů naznačují, že jsou dílem vzdělaných autorů, patrně nejobratnějších písařů královské kanceláře. Vedle filozofických a psychologických závěrů přinášejí tyto texty rovněž zajímavé poznatky pro historii Chetitské říše ve 2. polovině 14. století.

• Bože bouřky, můj pane, a bohové chetitští, mí páni!
• Posílá mne (tj. tabulku s prosbou) Muršili, váš služebník:
• "Jdi k chetitskému Bohu bouřky, mému pánu
• a k bohům, mým pánům a toto řekni!
• ,Co jste to udělali?
• V srdci Chetitské země jste mor vyvolali
• a Chetitská země morem nadmíru, převelice trpí.
• Smrt řádila již za mého otce a mého bratra
• a nyní, co jsem se já stal knězem bohů, řádí za mně
• je tomu už dvacet let, co řádí smrt v srdci Chetitské země.
• Mor v Chetitské zemi nepolevuje,
• mne v srdci neopouští tíseň,
• z těla nemohu zahnat strnulost.
• Kdykoliv jsem slavil svátky, konal jsem je pro všechny bohy nepečoval jsem jen o jediný chrám.
• Proto i modlitbu v záležitosti moru jsem adresoval všem bohům.
• Své oběti jsem vám znásobil: vyslyšte mne bohové, mí páni!
• (...)
• Bohové mne však nevyslyšeli,
• mor v Chetitské zemi neustoupil, dál těžce doléhal.
• Z těch, kdož bohům obětují chlebem a vínem, zbyli jen nemnozí a ještě umírali.
• Země dále strádala...
• Nechal jsem si pňnést dvě staré tabulky...
• První tabulka se týkala... oběti pro řeku Eufrat,
• kterou předchozí králové konali na obranu proti moru.
• V současnosti, od dob mého otce, jsme v Chetitské zemi
• oběti pro řeku Eufrat nikdy nekonali.

Druhá tabulka - o městě Kuruštamma - [pojednávala o tom,] jak chetitský Bůh bouřky odvedl obyvatele Kuruštammy do Egypta a jak pro ně chetitský Bůh bouřky uzavřel smlouvu s Chetity. Tak byli před chetitským Bohem bouřky zavázáni přísahou. Zatímco Chetité a Egypťané byli před chetitským Bohem bouřky zavázáni přísahou, došlo k tomu, že Chetité ji porušili, Chetité brzy závazek bohům překročili. Můj otec vytáhl s pěšáky a jízdou a prorazil egyptské hranice v území Amka; a znovu vytáhl a znovu uhodil. [Tato tabulka vypráví], jak se Egyp~ané zalekli a jak přišli a naléhavě žádali mého otce, aby jim dal svého syna jako vládce. Když jim můj otec svého syna dal, odvedli jej a zabili. Můj otec se rozhořčil a vytáhl proti Egyptu. Egypt porazil a egyptské pěšáky a jízdu pobil

• Chetitský Bůh bouřky, můj pán,
• v tom mého otce spravedlivě podporoval,
• takže egyptské pěšáky a jízdu porazil a pobil.
• Jakmile přivedli do Chetitské země zajatce,
• kterých se chopili, vypukl mezi zajatci mor a oni počali umírat.
• Tak se zajatci, které deportovali do Chetitské země,
• zanesli do Chetitské země mor
• a od těch časů řádí v Chetitské zemi smrt.
• Chetitský Bože bouřky, můj pane, vyslyš mne!
• At ustoupí mor v srdci Chetitské země!
• Pričiny moru, které jsem zjistil orákulem, napravím a odčiním...
• Chetitský Bože bouřky, můj pane, bohové, mí páni!
• Stává se to, chybuje se.
• Také můj otec chybil a překročil příkaz chetitského Boha bouřky.
• Já jsem se (sice) neprovinil, ale je to tak
• otcova vina přechází na syna.
• p tak vina mého otce přešla na mne.
• Hle, chetitskému Bohu bouřky, mému pánu a bohům,
• mým pánům, jsem doznal:
• Je to tak, dopustili jsme se toho.
• A protože jsem vinu svého otce doznal,
• nechá se upokojí mysl chetitského Boha bouřky, mého pána,
• a bohů, mých pánů!
• Slitujte se nade mnou,
• zbavte Chetitskou zemi moru
• at' poslední z těch, kdož obětují chlebem a vínem,
• už neumírají!
• Hle, k chetitskému Bohu bouřky, mému pánu, obracím kvůli
• moru prosbu:
• Vyslyš mne, chetitský Bože bouřky, zachovej mne při životě!
• Řeknu ti toto:
• Pták se uchýlí ke kleci a klec jej zachová při životě.
• Nebo když nějakého sluhu něco tíží,
• obrátí se s prosbou na svého pána,
• pán jej vyslyší a urovná to, co jej tížilo.
• Nebo když se nějaký sluha proviní
• a vinu svému pánu dozná,
• - jakkoliv pán může jednat po svém
• protože sluha se doznal svému pánu,
• pánova mysl se uklidní
• a pán onoho sluhu nepotrestá.
• I já jsem doznal vinu svého otce:
• Je to pravda, dopustil jsem se toho.
• (...)
• Hle, já tě, chetitského Boha bouřky, svého pána, vytrvale prosím:
• Zachovej mne při životě!
• Jestli snad smrt řádí z nějaké další příčiny,
• včas to napravím.
• Jen at' poslední z těch, kdož obětují bohům chlebem a vínem,
• již neumírají!
• At ustoupí mor z Chetitské země!

• Bohové, co jste to učinili!
• Vyvolali jste mor, takže celá Chetitská země umírá
• a vám obětní chléb a úlitbu nemá kdo připravit!
• Oráči, kteri obdělávali božská pole a nivy, zemřeli,
• a pole a nivy boží nemá kdo obdělat a sklidit.
• Ženy u mlýnských kamenů, které zadělávaly bohům chléb, zemřely,
• a chléb boží teď nemá kdo zadělat.
• Skotáci a pastýři z ohrad a salaší,
• v nichž se vybíraly kusy dobytčat a ovcí [pro oběti], zemřeli
• a ohrady a salaše jsou vyčerpány.
• Dojde k tomu, že oběti bohům chlebem, úlitbou a masem ustanou.
• Pak přijdete na nás, bohové,
• a budete nám přikládat vinu. Vaší moudrostí lidstvo pozbylo
• a není ničeho, co bychom udělali správně.
• Bohové, jakoukoliv vinu [v nás] spatřujete,
• necht' přijde boží muž a sdělí ji,
• nebo věštkyně, zaňkávač, augur at ji zjistí orákulem,
• či smrtelník ve snu ať ji nahlédne!