prvotní hřích

Prvotní hřích

Stvoření člověka--dána mu moc nad zemí--zákaz jísti ze stromu poznání dobra a zla-- překročení tohoto zákazu--jedli a otevřeli se jim oči a poznali, že jsou nazí--uslyšeli boha a skryli se před ním--proč?--Adam se bál boha--bůh trestá hada, Adama a Evu a vyhání je--odnímá člověku nesmrtelnost--slibuje vykupitele, který lidstvo zachrání.

Bez hříchu Adama a Evy není třeba Krista a jeho oběti.
bez hříchu Adama a Evy by člověk nepoznal pravdu a lež

Dědičný hřích.-------:To je základ křesťanství. Bez něj by nemusel být Kristus ani bůh.
/hřích - vědomé a dobrovolné přestoupení božího zákazu./
Křesťanství stojí na základní tezi, že lidstvo jako takové je zasaženo hříchem. A že bůh, který stvořil lidstvo, poslal svého syna, aby lidstvo zachránil.

Na začátku Bible člověk hned zhřeší. Bůh zakazuje Adamovi jíst ze stromu vědění a věčného života. Ale had, který představuje zlo, které ještě v podstatě neexistuje, protože prvotní hřích ještě není, vnutí Evě jablko a tím naplní prvotní hřích. A tak je zde první malicherný problém. Had, představitel něčeho, co bude teprve existovat.
Poznámka:Adam a Eva teprve po snědění jablka poznání dobra i zla poznali, že jsou nazí. Tedy k tomu, že je někdo nahé potřebuje. Poznání dobra a zla a nikoliv oči. Samozřejmě můžeme tuto nahotu považovat za jakýsi alegorický nástin toho, že člověk je slabý a zcela závislý na bohu. Potom však je podivné, že Adam se před bohem skrýval a bál se ho!!!!
Hřích jako důsledek lidského jednání je hlavním tématem Bible. Hned na počátku Bible člověk zhřeší a tím je dán základní směr. Bůh mu přesto odpouští a slibuje národu židovskému, že pod jeho vedením se stane národem silným. Avšak tento hřích měl za následek ještě jednu věc - smrt. Člověk tímto hříchem ztratil nesmrtelnost. Tento hřích se stal hříchem dědičným, který odsoudil lidstvo jako takové ke zhroucení, ztrátě boží milosrdnosti. Bůh však ve své velkoleposti slíbil lidstvu vykupitele, a to přímo sám sebe, božího syna. Jednoho z trojice. Proč musí člověka vysvobodit bůh je jasné. Člověk musí uvěřit, že bůh je na jeho straně a že ho neopouští. Bůh je prezentován jako ochránce a zachránce člověka. Docela lze říci: podívej člověče, stvořitel, božská bytost se snížila na tvou úroveň. Nyní však stojíme před prvním vážnějším problémem.
Jak docílit, aby hřích zasáhl celé lidstvo? Proto se musel stát hned na úsvitu lidských dějin. Jenže jaksi nechápu, proč zrovna první člověk musel hned zhřešit?
Snad proto, aby bylo jasné, že celé lidstvo je zasaženo. Pokud by tento hřích byl spáchán později, již by nemusel zasáhnout celé lidstvo a podtsta křestanství by byla na nic. Bůh stvořil člověka, který jej zradil a dopustil se hříchu. Tedy stvoření nebylo v pořádku. Na druhou stranu církev ráda tvrdí, že bůh má s člověkem plán, a tedy musel předvídat i tento první pád. Bůh tedy stvořil člověka proto, aby zhřešil, a tím se stal jaksi závislý na bohu.
Hřích a odpuštění.
Každá náboženská kniha tvrdí, jak je lidstvo padlé, jak žije v temnotách. První kapitola nastiňuje nemohoucnost lidstva zbavit se tohoto prokletí. Nemoci, temnota a věčné zatracení, to je úděl lidstva. Je až s podivem, jakou práci si autoři těchto knížek dávají s líčením těchto strašných muk. Na tom stojí biblické učení o Kristu jako poslovi, který z nás sejmul břímě hříchu. Adam a Eva zhřešili a byli vyhnáni z ráje jen proto, že chtěli poznat dobré a zlé, to je základ celého hříchu, nota bene, jak lidé poznají dobro boha, když nepoznají dobré a zlé?

Genesis 3:6 Viduci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima, a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla; dala také i muži svému s sebou, a on jedl.
7 Tedy otevříny jsou oči obou dvou, a poznali, že jsou nazí; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků.
----

Gn.3,22:I řekl hospodin bůh, teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku na strom života a byl živ na věky....
Z tohoto citátu můžeme vyvodit dvě věci:
1 - člověk neznal co je dobro a zlo
2 - bůh nechce dát lidstvu nesmrtelnost
Biblický příběh o pádu člověka a jeho vyhnání z ráje chce dát odpověď na otázku, odkud se vzal na zemi dědičný hřích. Čím byl způsoben dnešní neblahý stav a kde se v nás lidstvu vzalo tolik zla. Na otázky, které se týkají zla v lidském chování, válek a jiných neštěstí odpovídá církev tou nejjednodušší odpovědí ...... v dědičném hříchu, který sice provedl Adam s Evou, ale celé lidstvo je jím poznamenáno, a proto je nutné uvěřit v Krista, abychom byli spaseni......... Ale zlo již zde bylo a jak je z Isaiáše patrné, bůh sám je původcem zla. Dokonalý bůh stvořil člověka k obrazu svému, daroval mu svobodu. Hned je mu však přikazováno, aby velebil boha, a tím je mu svoboda odňata. Svoboda je však dána jen tomu, kdo ví, co je dobré i zlé a umí s ní naložit. Z pocitu svobody je člověk schopen páchat ty nejstrašnější zločiny, a proto nutnost poznání dobra a zla. Přesto je toto poznání považováno církví za ten nejstrašnější zločin, když právě naopak nepoznání zla je hřích. Zhřešil tedy člověk vinou své svobody, nebo vinou nedokonalého stvoření? Vždyť pochopení principu dobra a zla je základem k mravnímu chápání života a jeho naplnění. Mravní chápání člověka je nutný seznam idejí děděných a předávaných z otce na syna a dál. Mravnost je potřeba k tomu, aby si člověk uvědomil, že je součástí něčeho většího, než si představuje. Aby však člověk byl mravní, je potřeba, aby byl svobodný a měl vyvinut smysl pro poznání dobra a zla. Základem každé morálky jakékoliv společnosti je poznání dobra a zla, člověk se musí rozhodnout pro cestu, kterou ve svém životě nastoupí. Jedním z důvodů, které mu mají pomoci při rozhodování, je možnost zhodnocení situace a právo rozhodnout se pro dobro nebo zlo.
Dobro proti zlu
Dějinami lidských dějin se již od prvopočátku táhne boj dobra a zla. Křesťané ho znají jako souboj boha a ďábla, my materialisti jako souboj dobrých a špatných činů člověka. Protože za každým činem lze vidět člověka. Toto je základní teze materialismu: dobro i zlo je pácháno člověkem a je jen na něm, k čemu se nakonec přikloní. Dějiny lidstva nás na mnoha případech učí, že za zlo na tomto světě mohou lidé a jejich činy. Bohužel je smutnou pravdou, že zlu se jen těžko odporuje.
Církev však toto porušení příkazu boha vykládá jako dědičný hřích, který zatěžuje lidstvo tmou a nevědomostí. Až příchod Krista vysvobodil lidstvo z strašného prokletí. Bůh však nevyhání Adama a Evu z ráje pro porušení příkazu o uvědomění si dobra a zla, ale proto, aby nejedli ze stromu života a byli živi na věky. Bůh tak odnímá lidstvu něco, co mu pak slibuje ovšem, když ho bude ctít a milovat. V tomto tkví největší rozpor stvoření. Ve vyhnání za něco, co slibuje později církev za to, že lidé uvěří. Adam zhřešil a v něm zhřešilo celé lidské pokolení. Všichni lidé musí pít z hořkého kalicha své touhy po svobodě. Z temnot prvního hříchu však přichází světlo v podobě Krista. Bůh odsoudil lidstvo, ač zhřešil jen Adam. Snad proto tento hřích musí smazat zase jen jeden člověk - bůh, a tím je Kristus. Tento hřích teď leží na lidstvu a málokdo tuší, že toto lidstvo bůh vyvraždil potopou, po které zůstali jen spravedliví. Všichni ostatní muži, ženy, nemluvňata byli zahubeni. Kde je ted lidstvo prvního hříchu?
1.Mojžíšova kap.3-22
,,Tedy řekl Hospodin bůh: Aj člověk učiněn jest jako jeden z nás věda dobré i zlé.“ Bůh mluví v množném čísle, tedy nemluví k sobě, možná k andělům a jiným obyvatelům nebe. Bůh připouští, že Adam zná dobré a zlé. Tedy zaklad morálky, protože jen lidé, kteří ví, co je dobré a zlé ví, co je morální a nemorální.
sv.Tomáš /Comp.theol.c.188/
,, Člověk tím, že jedl, se naučil zkušenosti, jaký je rozdíl mezi dobrem poslušnosti a zlem neposlušnosti.“
Dr.Antonín Němeček
Traktát De Deo Creatore /O bohu stvořiteli/
Příkaz ,,nejíst ovoce z plodu nějakého stromu “ byl uložen za tím účelem, aby člověk vzdal bohu, jeho zachováním daň podřízenosti a poslušnosti
Zatoužila/Eva/ totiž,,být podobná Boha, pokud běží o poznání dobra a zla“ toužila ve svém jednání následovat jen diktát svého rozumu - hřích pýchy
kap3.6 :Vidouci tedy žena, že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima a k nabytí rozumnosti strom žádostivý, vzala z ovoce jeho a jedla, dala také i muži svému s sebou a on jedl.
- hřích požívavosti, mlsnosti
- hřích vnější neposlušnosti
- hřích pohoršení tím, že podala svému muži zakázané ovoce
- hřích nezřízené lásky k manželce - Adam
Prarodiče konali pokání a došli odpuštění. Je to společné učení otců a teologů na základě písma.
mdr 9,19 10,1-2
Bůh výslovně zakázal jísti plody stromu vědění, dobra a zla kap.:2-17.Dnes se jen můžeme domnívat, proč bůh to tak chtěl. Ze základního morálního kodexu jakékoliv společnosti vyplývá, že již děti se učí rozeznat dobro a zlo, aby pochopily morálku a mohly být platnými členy společnosti. Co se může stát, pokud člověk není schopen sám od sebe pochopit rozdíl mezi zlem a dobrem. Můžeme se jen domnívat, jak by vypadala společnost, jejíž členové nemají šanci pochopit, co je dobré a co zlé. Bůh zakázal jísti plody, aby člověk byl podřízen poslušností bohu. Kde je pak svoboda a jaký by to byl život bez svobody rozhodnutí. Je nutno taky zavrhnout hřích mlsnosti, protože ovoce je k jídlu, ne proto, abychom se na něj dívali.
kap.3-22:....protož nyní, aby nevztáhl ruce své a nevzal také ze stromu života a jedl i byl by živ na věky, vyžeňme ho.“
bůh na tomto místě zcela jasně zakazuje člověku jísti ze stromu života proto, aby žil navěky. Tedy zavrhuje nesmrtelnost člověka, později mu nesmrtelnost sám nabízí, avšak jen když uvěří a bude poslouchat. V tomto je rozpor, který se hravě vyřeší tím, že bůh Starého zákona zakázal, ale bůh Nového zákona slibuje a dává nesmrtelnost. Množné číslo dává tušit, že v tu dobu bylo bohů více, ale to se hravě vyřeší tím, že je trojjedinný bůh. Bohužel každý z nás má možnost si to, ostatně jako vše v Bibli, vysvětlit po svém. Vtom vidím největší neštěstí Bible. Ona dává možnost na výběr podle toho, jak se to komu hodí. Proto je tolik výkladů Bible.
A jak to vlastně s tím prvotním hříchem?