Nový zákon
Po smrti Krista šli jeho učedníci do světa a kázali evangelium. Ale pomalu rostla potřeba
vyložit nějakou otázku, rozhodnout ve sporu. A tak apoštol Pavel začal psát dopisy, a
tal vznikly epištoly. Pomalu však apoštolové stárli a umírali a Ježíš stále nepřicházel,
a tak vznikla potřeba zachytit život Kristův písemně. V 60 letech začala vznikat evangelia. Autoři
nechtěli psát historickou knihu, ale dosvědčit svoji víru. Čím méně bylo přímých svědků, tím
více bylo třeba těchto evangélií. A tak počátkem 2.století kolovalo několik záznamů
o Kristovi, a tak vyvstala otázka: Které záznamy jsou závazné?
První výběr provedl
Markión roku 144. Ovšem rozešel se s oficiální církví a byl vyloučen. Zorganizoval svoji
církev, která dlouho ohrožovala křesťanství samotné. Markión byl přesvědčen, že bůh Starého
zákona - bůh pomsty a hněvu je jiný než Kristus. Markión odmítl Starý zákon a vytvořil
novou posvátnou knihu. Tento pokus dal podnět, aby se sama pustila do sestavení autoritativní
sbírky. Kolem roku 180 n.l. byl výběr ukončen.
Nový zákon
Nový zákon je pokračováním starého zákona, ale v podstatě ho nahrazuje. V novém zákonu
přichází bůh, který již nehřmí, nevraždí, nepodporuje bratrovraždy, smilstvo a jiné ukrutnosti.
Bůh Kristus byl vyslán svým otcem, aby zde na zemi byl ukřižován, umřel a byl vzkřísen.
Evangelium - řecky: evangelion - radostná zvěst.Zprvu šlo o mluvené slovo, teprve
ve 2.století toto slovo začalo označovat i spisy. Tyto spisy napsali evangelisté. Kristus
sám nic nenapsal, nic nezaznamenal. Možná proto, že jako syn tesaře neuměl psát, možná proto,
že neviděl potřebu spisovat. Bible, tedy i Nový zákon je inspirována bohem, a Kristus jako
jeho součást, se na ni podílel. Snad proto máme zachyceny i okamžiky, které nikdo neviděl.