Starý zákon

Starý zákon byl prohlášen za autorativní na synodě v Jamnii v 90.r.n.l. Jeho základem se stal zákon/tóra/- 5.knih Mojžíšových. Sbírka prorockých knih byla ucelena kolem roku 200 př.n.l. Třetí díl starého zákona byl uvařen asi na Synodě v Jamii. Oficiální počet kanonizovaných spisů je tak 24.
Sbírka těchto knih byla prohlášena za pravidlo víry a života. Na textu pracovaly celé generace po tisíciletí. Na začátku stojí Rabi Akiba/zemřel 133 n.l. a na konci stál Móše-ben-Ašér 10.stol.nl. Tito písmaři/sóferím/ pracovali složitě a nesmlouvavě. Opravovali chyby dřívějších písařů, špatné svitky a rukopisy ničili./ Kolik cenných informací tak zmizelo/.
Septuaginta
Znění Starého zákona z roku 200př.nl. Je to překlad do řečtiny. Překlad pochází z Egypta a podle legendy jej vytvořilo 72 učenců. Toto číslo bylo zaokrouhleno na 70 a vznikl název Septuaginta - sedmdesátka. Vedle kanonických knih obsahuje i řadu apokryfní spisy. Některé apokryfy byly zavrženy už ve 2.století. Ale dodnes jsou zdrojem nepříjemností. Luther je oddělil a ve své Bibli vložil mezi Starý a Nový zákon. V dnešní Bibli již nejsou a nejsou tak uznávány.
Starý zákon, pouze Tóra/5.knih Mojžíšových/ se dochovalo u Samaritánů. Samaritáni byli osadníci přivedeni do Samaří po pádu izralského království /r.722/ asyrským králem. Přijali izraelské náboženství, ale když Židé odmítli jejich účast na obnově jeruzalemského chrámu, stali se jejich nepřátelé. Jejich náboženským vůdcem se stal r.408 př.n.l. Manases, vnuk nejvyššího kněze, kterého Nehemiáš vyhnal z Jeruzaléma proto, že se oženil s pohankou. Novým bohoslužebným střediskem s pro ně stala hora Garazim s touto jedinou posvátnou knihou, psaných starším hebrejským písmem. V této knize jsou jen nepatrné odchylky.
Starý zákon a Ježíš.